Hrůzy holokaustu si je potřeba stále připomínat, abychom si byli vědomi toho, jak moc temné stránky se v člověku skrývají. Norimberské rasové zákony nejdříve sebraly židovským obyvatelům Německa a jím okupovaných zemí občanská práva a majetek. Pak následovalo uzavření Židů do ghett. A po koncentračních táborech přišly ty vyhlazovací. Šest miliónů lidí, kteří se provinili jen „špatnou národností.“ Šest miliónů nevinných obětí.
Ještě dnes, více než 75 let po nejničivější válce v lidských dějinách, jsou stále naživu lidé, jejichž osudy holokaust přímo ovlivnil. Přeživší, jejich potomci, svědci genocidy. Traumata, která je provázejí, je těžké zahojit. Cílem „konečného řešení židovské otázky“ bylo úplné vyvraždění židovské populace a tento osud postihl zhruba dvě třetiny evropských Židů. Židovské životy ale vyhasínaly i při pokusech o útěk z Evropy nebo z koncentračních táborů. Celé šílenství symbolicky skončilo 1. října 1946 opět v Norimberku při procesech s nacistickými lídry, v realitě však nenávist vůči Židům přetrvávala v mnoha evropských zemích i lidských srdcích. Svou roli v této iracionální nenávisti hrála i protižidovská propaganda.