Po tragickém srpnu 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy v podstatě přepadla Československo, se v zemi změnilo všechno. Rok poté, v srpnu 1969, vyšla do ulic spousta lidí vyjádřit svůj nesouhlas s režimem a jeho politikou. Ten ale kontrarevoluci krutě potlačil. Přesto se našli lidé, kteří se odmítli podřídit a vytrvale upozorňovali na porušování lidských práv v Československu.
Klíčovým dokumentem československého disentu se stala Charta 77, která vzbudila pozornost i ve světovém tisku. Dokument, který podepsalo 200 lidí, komunistickou vládu rozzuřil takovým způsobem, že na dokument „samozvanců a ztroskotanců“ reagovala takzvanou antichartou. Signatáře manifestu pak režim vytrvale šikanoval až do listopadu 1989. V lednu 1989, na takzvaný Palachův týden, kdy znovu vyšly do ulic davy nespokojených lidí, začalo být jasné, že se pod režimem začíná houpat židle.