Slunce je v naší sluneční soustavě sice jediné, různých těles, planetek a asteroidů jsou ale statisíce. Nejprve je třeba je objevit, zjistit, kde a po jakých drahách se pohybují, poté se zkoumá jejich složení, vlastnosti, struktura. V současnosti známe asi 20 000 tak zvaných blízkozemních těles. Zhruba další milión známe mezi drahami Marsu a Jupiteru. Ty pro nás ale nepředstavují žádné nebezpečí. Počet objevených těles rychle narůstá s novými možnostmi pozorování, záleží také, o jaké velikosti mluvíme. O planetkách, respektive asteroidech pohybujících se v blízkosti Země, hovoří astronom Petr Pravec v diskuzním pořadu, který navazuje na dokument Tiché hrozby: Blízký vesmír.
Meteority mohou dopadat prakticky kamkoliv. Astronomové klasifikují jejich dopady na Zemi podle velikosti těles. Ten největší za posledních 20 let dopadl u ruského města Čeljabinsk. Výbuch tzv. tunguzského meteoritu, ke kterému došlo před více než sto lety v roce 1908, vyvolává dodnes řadu spekulativních hypotéz, které však nejsou z vědeckého hlediska ničím podložené. Jasně zářivé malé meteority tzv. bolidy, dopadají na Zemi poměrně často. Jejich pády se sice nedají předvídat, nezpůsobují ale téměř žádné škody. Jak je to s většími tělesy? Budeme schopni předvídat jejich případný dopad na Zemi a předejít tak velkým globálním škodám? Kdy to bude? Hovoří astronom Petr Pravec v diskusním pořadu, který navazuje na dokument Tiché hrozby: Blízký vesmír.
Dá se statisticky vypozorovat vyšší závadovost přenosových sítí elektrické energie při zvýšené sluneční aktivitě? Z výzkumu provedeného pro severoamerickou rozvodnou síť v roce 2013 vyplývá, že asi 4 % závad jdou na vrub sluneční aktivity. Pro českou přenosovou síť nebyla zatím pořízena spolehlivá data, ale zvýšenou závadovost při vyšší sluneční aktivitě lze vysledovat. Kdy a kde v historii způsobily silné sluneční bouře na Zemi největší problémy? Jsme schopni spolehlivě přenosové sítě a jejich prvky ochránit? Jaké máme možnosti a krizové plány? Jaké jsou výhody a nevýhody tzv. spolupracujících přenosových soustav v Evropě? S Václavem Moravcem o tom všem hovoří astrofyzik Michal Švanda a energetik Miroslav Vrba v diskusním pořadu, který navazuje na dokument Tiché hrozby: Blízký vesmír.
Pozorování a porozumění jevům, které se ve vesmíru odehrávají, významně ovlivňuje fungování vesmírných i pozemských technologií. Nejdéle věnují lidé pozornost jevům, které se odehrávají na Slunci, a stále je nejspolehlivější metodou pozorování lidským okem, počítač ho ani dnes nenahradí. Teprve ve 20. století bylo objeveno, že se slunečními jevy souvisí i vznik polární záře.
Výzkumný ústav textilních strojů v Liberci byl založen v roce 1951. Zanedlouho oslnil svět prvním tryskovým tkacím strojem. U jeho zrodu stál Vladimír Svatý, jehož revoluční vynález zcela změnil textilní průmysl. Následovaly stovky dalších vynálezů a patentů, z nichž velká část mířila za hranice tehdejšího Československa. Po odlivu textilního průmyslu do Asie bylo zřejmé, že i zde musí nastat změny. Jak se již zprivatizovaná firma drží ve světové technologické špičce? Podívejte se na největší mezníky více než sedmdesátileté historie Výzkumného ústavu textilních strojů v Liberci.
Markéta Klíčová je doktorandkou v Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace Technické univerzity v Liberci. Je úspěšnou mladou vědkyní v oblastech nanotechnologií a tkáňového inženýrství. Vyvíjí unikátní materiály a podílí se i na pěstování umělých orgánů. Chtěla být kosmonautkou, pak lékařkou a nakonec se jí podařilo skloubit technické myšlení s touhou léčit lidi v oboru bioinženýrství. Podívejte se, jakých úspěchů ve svém oboru dosáhla, čemu se v oblasti biomedicíny věnuje a co moderní nanotechnologie dokáží při zlepšování životů nás všech.
První zmínka o nanovláknech a jejich možné výrobě je stará více než sto let. Intenzivněji se zvlákňováním polymerů, jak se výrobě nanovláken pomocí elektrostatiky říká, se vědci začali zabývat ve 30. a hlavně 70. letech 20. století. Stále to však bylo pouze v laboratorních podmínkách. S nápadem, jak nanovlákna vyrábět ve velkém a uvést jejich výhody do praxe, přišel český chemik Oldřich Jirsák, a z Česka se tak stala nanovelmoc. Ke zkoumání nanovláken přispěl výrobou elektronového mikroskopu i jiný český vědec, světově uznávaný fyzik a zakladatel elektronové mikroskopie v tehdejším poválečném Československu, Armin Delong. K čemu všemu nanovlákna slouží? Možná se budete divit.
Plastická výbušnina semtex je pro většinu z nás synonymem destrukce a zabíjení. Čeští chemici Stanislav Brebera a Radim Fukátko umíchali výbušný nástroj obrovské síly. Umí ničit, zabíjet, ale také pomáhat a zachraňovat životy. Supertajné zadání vytvořit novou plastickou trhavinu dostali chemici ve Vojenském výzkumném ústavu krátce po válce. V padesátých letech minulého století převzal úkol vznikající Výzkumný ústav průmyslové chemie. První vyráběná verze byla ale extrémně drahá, a tak s využitím dostupnějších přísad začala metodou pokus omyl vznikat měkká hmota podobná plastelíně, kterou lze tvarovat. Průmyslová výroba semtexu začala v Semtíně v roce 1954.
Diagnóza AIDS nedávala lidem prakticky žádnou naději na přežití. Šanci žít déle dal milionům lidí výjimečný český vědec, chemik Antonín Holý. Se svým týmem objevil účinnou látku proti viru HIV. Cesta k takovému objevu vyžaduje píli, pracovitost, urputnost, trpělivost i notnou dávku štěstí potkat správné lidi ve správný čas. Zdlouhavá a často jednotvárná práce v laboratoři byla pro Antonína Holého dobrodružstvím, které ho dovedlo k očekávaným výsledkům. Ve svých experimentech viděl vždy potenciál aplikace a velmi dobře chápal užitečnost svého výzkumu pro lékařství.
Když se prokázalo, že látky objevené Antonínem Holým mají léčivý potenciál, bylo třeba najít firmu, která by převzala a financovala vývoj léčiv. V tehdejším Československu se našla pouze jedna, která využila jednu z objevených látek pro výrobu masti s protivirovým účinkem. Senzace měla teprve přijít. Když se objevil virus HIV, začaly se hledat sloučeniny, které by množení viru potlačily. Látka s požadovanými účinky byla vyvinuta v laboratoři profesora Holého. Zájem o vývoj léku projevila nakonec americká firma, ale ani zde nebyla cesta k léku proti AIDS přímočará.
Spojené státy, Japonsko, Kanada a devět evropských zemí sdružených v Evropské vesmírné agentuře podepsaly v září 1988 dohodu o stavbě rozsáhlé orbitální stanice. To byl začátek projektu dnes známého jako Mezinárodní vesmírná stanice ISS. Postupně se k projektu začaly přidávat další státy. Vlastní stavba začala v roce 1998, kdy ruská raketa Proton vynesla na oběžnou dráhu první modul Zarja. O významu vesmírné stanice, její konstrukci a průběhu stavby hovoří redaktor ČT Daniel Stach s astronautem NASA Leroyem Chiao, který byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace u příležitosti 20. výročí uvedení ISS do provozu.
Prvním krokem k dlouhodobějšímu pobytu na vesmírné stanici ISS byla tzv. Mise „zkušební“ vesmírné stanice. Pro astronauta NASA Leroye Chiao byla účast na této misi jeho prvním letem do vesmíru, navíc se start uskutečnil přesně 25 let od startu Apolla 11. Co to pro začínajícího astronauta znamenalo? Co prožíval při startu a jak snášel stav beztíže? Leroy Chiao v rozhovou s redaktorem ČT Danielem Stachem popisuje zážitky při svém prvním letu do vesmíru i experimenty, které astronauti v průběhu mise prováděli. Víte, jak náročné je se v mikrogravitaci připoutat?
13 099
735
4 438
1 226
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
