Z historie víme, že člověk si zvykne na všechno. I na život v normalizaci. Většina lidí si hleděla svého a vychovávala děti, jezdila na chatu a stála na něco frontu. To byl jen jeden z důsledků centrálně plánované ekonomiky, která nakonec zlomila režimu vaz. Chronický nedostatek čehokoliv od toaletního papíru až po osobní automobily stvořil několik zajímavých normalizačních fenoménů.
Úplatky, podpultovky, známosti, kontakty, veksláci. Normalizační člověk se měl co otáčet, aby uspokojil potřeby svoje i své rodiny, bujel klientelismus a postupem času tu vyrostla síť paralelních ekonomických toků. Se socialistickým hospodářstvím to šlo od desíti k pěti. I proto režim mhouřil obě dvě oči nad malým ekonomickým zázrakem – zemědělským družstvem, které fungovalo v podstatě dle kapitalistických principů: JZD Slušovice.