Komenský žil v přelomové době. Evropa byla rozpolcená. Nešlo jen o náboženské spory katolíků a protestantů, i samotné reformované církve těžko hledaly společnou řeč. Posilovaly protireformační snahy, na myšlenkový renesanční svět stále více tlačil vliv nastupujícího baroka.
Komenský tento myšlenkový i věroučný střet velmi silně vnímal. Sám byl od mládí orientován protikatolicky, nicméně jako protestantského duchovního ho velmi zaměstnávaly rozpory mezi jednotlivými reformovanými církvemi, zejména luterány a kalvinisty. Komenský odmítal řešení silou, byl velkým zastáncem dialogu mezi vyznáními, dnes bychom asi řekli permanentního dialogu. Navíc žil v době, kdy se šířily myšlenky o nadcházejícím konci světa. Komplikovanost jeho postavení umocňuje víra v možnou nápravu lidstva prostřednictvím vzdělání, což rozhodně v jeho době nebyl názor většinový. Jak se vyrovnával Komenský se složitou dobou? Jak na ni reagoval, kde bral sílu daleko od vlasti na další práci ve prospěch lidstva? Z čeho pramenila jeho víra?
