Otec moderní elektrochemie, symbol české polarografické školy, člověk zcela oddaný své práci. Dne 10. února roku 1922 vznikla polarografie, analytická metoda, která poskytuje cenné informace o druhu a množství látek v roztoku. Vědec Jaroslav Heyrovský za ni získal Nobelovu cenu. Fyzika a chemie byly jeho koníčky od dětství, jako třináctiletý přišel na to, jak změřit výšku Petřínské rozhledny pomocí pravítka. Životu a práci tohoto výjimečného českého vědce je věnován pořad z cyklu České zázraky. Dozvíme se, jak se ke svému objevu dopracoval, v čem je kouzlo polarografie i jak se využívá v současnosti. Byl to skromný, kultivovaný, slušný a laskavý člověk. Jeho příběh by mohl pomoci motivovat mladé lidi k budování vlastní vědecké kariéry.
Jedním z důvodů, proč se Prokop Diviš začal zabývat zkoumáním atmosférické elektřiny, byla zpráva o úmrtí člověka při pokusech s atmosférickou elektřinou. V roce 1754 sestrojil přístroj, který, jak se domníval, měl účinky blesku zmírnit. Dřevěnou tyč, která nesla kovovou hlavici, nechal ukotvit řetězy. Jak se ukázalo, tyto řetězy sloužily také jako uzemnění.
Co je bleskový proud a co může způsobit? Základní princip ochrany se od dob Prokopa Diviše nezměnil. Je to jímací soustava, svod a uzemnění pro bezpečné rozptýlení bleskového proudu v zemi. V současné době se používají i tzv. aktivní hromosvody, ale jejich správná funkce zatím nebyla dostatečně prokázána.
Bezpečné svedení blesku a jeho rozptýlení do země. To zajišťuje jímací soustava, soustava svodu a uzemnění, a to je také hlavní poselství Prokopa Diviše. Od dob elektrifikace přibyl do systému ochrany před bleskem ještě jeden důležitý prvek, tak zvaná přepěťová ochrana. Funkce přepěťových ochran se testuje v laboratorních podmínkách, kde se pomocí rázového generátoru simulují účinky blesku na elektrická zařízení. Snažení Prokopa Diviše z pohledu vědy zůstalo sice nenaplněné, místo průkopníka v historii vědy mu ale právem náleží. A díky jemu kultura ochrany před účinky blesku v České republice předběhla o mnoho desítek let okolní evropské státy.
Proběhla první plnohodnotná mise vesmírného plavidla, které patří soukromé společnosti. Čtyři astronauty vynesla do vesmíru raketa Falkon 9 a na ISS pak dovezla loď Crew Dragon. Přišla tak nová éra kosmonautiky. Se zajímavou misí a možností komerčních letů do vesmíru nás seznámí v pořadu Věda 24 Daniel Stach.
Sonda Perseverance má na Marsu čtyři hlavní úkoly: zkoumat klima planety, charakterizovat geologické složení Marsu, otestovat materiály pro přistání člověka a zjistit, zda na Marsu mohl být někdy život. Jak bylo vybráno místo pro přistání sondy? Jak těžké bylo vyrobit zařízení, aniž by bylo kontaminováno pozemskými stopami života? A dozvíme se z průzkumu Marsu něco o minulosti planety Země? Minuty čekání před přistáním sondy na povrchu Marsu vyplní Daniel Stach z vědecké redakce ČT rozhovorem s planetologem Petrem Brožem a Janem Spratkem z pražské hvězdárny a planetária.
Astronomové Evropské jižní observatoře postavili „Evropský extrémně velký teleskop“. Tento obrovský optický a infračervený dalekohled o hmotnosti 5500 tun má zrcadla o průměru přes čtyřicet metrů. Díky tomu umožňuje astronomům hledat planety podobné Zemi či pozorovat černé díry.
Záblesky gama jsou těmi nejmocnějšími výbuchy ve vesmíru. Astronomové ještě plně nevysvětlili jejich původ, ale předpokládají, že jsou způsobeny nesmírně energetickými událostmi, jako je zhroucení masivních hvězd. Na Evropské jižní observatoři proto zavedli režim rychlé reakce. Jeho úlohou je umožnit pozorování gama výbuchů – ty totiž zanikají jen několik minut poté, co jsou poprvé zpozorovány. Jelikož optický dosvit gama paprsků nesmírně rychle odeznívá, musí se dalekohledy na zdroj zaměřit ihned.
Astronomové pozorující oblohu na Evropské jižní observatoři v Chile během noci shromáždí na 125 gigabytů dat. Posílání tohoto obrovského objemu dat je velký technický problém. Vzhledem k omezené šířce mikrovlnného pásma ve spojení mezi Paranalem a páteřní internetovou datovou sítí nebylo vždy možné dodat pozorování do ústředí v německém Garchingu přímo. Chilské město Antofagasta a dvě observatoře – Paranal a Amazones – jsou už nyní spojeny sto kilometrů dlouhým datovým kabelem, který umožňuje rychlý a pružný přenos.
Ve druhé polovině 50. let minulého století využívala i u nás cévní chirurgie umělé pletené cévy, původně americký objev z roku 1954. Pórovité pletené cévy však propouštěly a manipulace s nimi byla obtížná. A tak se v hlavách dvou kolegů, lékařů a vědců, zrodil nápad využít kolagen. Milan Krajíček a Miloš Chvapil začali zkoušet, co všechno tato vazivová bílkovina dokáže. Jejich experimentování vyústilo v udělení patentu na vynález s názvem: „Vysoce porézní kolagen-tkaninová cévní protéza a způsob její výroby“.
Miliony lidí na celém světě si denně vkládají do očí měkké kontaktní čočky. Přišel s nimi český vědec Otto Wichterle. Byl hlavně chemik a předmětem jeho zájmu byly umělé hmoty. Cílem experimentů, které prováděl, bylo vytvořit polymer pro využití v lékařství – hmotu přijatelnou pro lidský organismus. S kolegou Drahoslavem Límem si v roce 1955 nechali patentovat průhledný polygel, který se stal základním materiálem pro kontaktní čočky. Zbývalo však ještě vymyslet způsob, jak materiál vytvarovat, aby člověku v oku nevadil.
Soudní lékař pomáhá policistům určit příčinu smrti zemřelých.
13 112
738
4 459
1 228
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
