Pasáž osvětluje vztah prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka ke katolické církvi.
V roce 1978 zvolilo konkláve 264. papežem krakovského arcibiskupa Karola Wojtyłu. Byl to přelomový krok nejen pro katolickou církev, ale i pro evropské dějiny. Pontifikát Jana Pavla II. se vymykal tradicím už od samého počátku.
Komunistický režim odmítl svatořečení Anežky České za účasti papeže v Praze. Na nátlak katolické církve doma i v zahraničí nakonec umožnil československým poutníkům odcestovat na kanonizaci v listopadu 1989 do Říma. Zde se poutníci setkali s papežem Janem Pavlem II.
Pro komunistický režim představovala katolická církev nepřítele, proto se ji snažil mnohými způsoby zničit nebo alespoň zdiskreditovat. Příkladem je tzv. Katolická akce, pomocí níž chtěla komunistická strana roku 1949 rozdělit církev. Zvláště odpuzujícími praktikami ale byly vykonstruované politické procesy s konkrétními církevními představiteli, kterým tak komunisté zničili život. Jako při procesu s deseti řeholníky v čele s opatem Machalkou v roce 1950.
Na konci roku 1946 byl Josef Beran jmenován pražským arcibiskupem. Po únorovém převratu odmítl komunistický nátlak na katolickou církev. Po provokaci při mši v katedrále sv. Víta v roce 1949 byl internován Státní bezpečností a v internaci zůstal až do roku 1963.
V pasáži je stručně vysvětlena Marmaggiho aféra, tedy největší diplomatický konflikt mezi první republikou a Vatikánem. Jádrem sporu se stala účast představitelů státu na oslavách výročí smrti Jana Husa.
11 402
611
3 370
1 030
67
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
