K nejnavštěvovanějším místům Prahy patří bezesporu i ZOO Praha (Zoologická zahrada hl. m. Prahy). Jde o zoologickou zahradu s moderními pavilony a expozicemi, která se snaží představovat zvířata v podmínkách, které se co nejvíce blíží jejich přirozenému prostředí, což umožňuje její členitý terén. Příběh pražské zoologické zahrady zmapovala u příležitosti 90. narozenin ZOO Praha Silvie Dymáková. Podívejte se na to, co se největší zoo u nás za tu dobu podařilo.
Kancléř Otto von Bismarck vládl v druhé polovině 19. století v Německém císařství pevnou rukou, přesto však ani násilím a restrikcemi nedokázal potlačit sílící dělnické hnutí. Nakonec se tak stal paradoxně významným sociálním inovátorem, z jehož reforem těžíme dodnes. Právě Bismarck totiž zavedl povinné sociální a později i zdravotní pojištění, které dělníkům přinesly sociální jistoty v podobě penze nebo finančních náhrad v případě nemocí a pracovních úrazů. Tyto reformy ve finále umožnily Německu ekonomicky růst.
Součástí koncentračního tábora Osvětim-Březinka byl také tzv. cikánský rodinný tábor. Z něj byly v srpnu 1944 vypraveny jedny z posledních transportů směrem na západ. Takto odesláni byli pouze práceschopní romští vězni, ostatní – staří, nemocní, těhotné ženy, děti – byli během jedné noci usmrceni v plynových komorách. Kdo a proč dal rozkaz k likvidaci asi tří tisíc osob, není dodnes zcela jasné.
Listopadové události 1989 jsou předmětem různých konspiračních teorií. Jedna z nich souvisí s penězi: Revoluci prý připravili pragmatici z StB a KSČ, kteří plánovali vzít ekonomiku do svých rukou. Nová vláda ekonomy samozřejmě potřebovala, a protože v Občanském fóru byli převážně umělci, dostali se do vysokých funkcí např. lidé z Prognostického ústavu. Ze společenské změny však finančně vytěžili všichni, kdo už se v systému pohybovali a uměli se rychle přeorientovat na nové podmínky.
Po roce 1945 docházelo v rámci českých zemí k masivnímu přesunu obyvatelstva. Z tzv. Sudet bylo odsunuto německé obyvatelstvo a do opuštěných obcí přicházeli hospodařit noví osídlenci. V pohraničních oblastech však byly těžké klimatické podmínky, a tak často docházelo k tomu, že lidé ze zemědělských oblastí odcházeli do měst, živnosti a výroby se přesouvaly a jednotlivé vesnice zanikaly. Pojďme se podívat do okolí Nejdku, které podobný osud také postihl.
Spisovatel Pavel Kohout vypráví o událostech, které následovaly po přelomovém XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, kdy padl Stalinův kult, a o tom, jak na ně reagovaly české osobnosti. Pro Pavla Kohouta to byla chvíle, kdy se musel postavit faktu, který tušil, ale odmítal ho vidět, stejně jako spousta jeho vrstevníků. Jak se z té kaše on a jeho přátelé dostali? Pasáž je doplněna o dobová videa a ukázky z tisku.
Rudolf Vrba a Alfred Wetzler byli slovenští Židé, kterým se v dubnu 1944 povedlo uprchnout z vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Birkenau. V Žilině sepsali zprávu, v níž vylíčili pravdu o transportech a o skutečném fungování koncentračního tábora – tedy vše, co se nacisté snažili udržet v tajnosti. Věřili, že tím, že informují světovou veřejnost o nacistických zločinech páchaných na Židech, dokážou zabránit v dalších tragických událostech. To se však bohužel nepodařilo.
Mnichovská dohoda přinesla psychiatrickým ústavům na našem území některé změny. Léčebna v Kosmonosech byla nově vyčleněna pouze pro české Němce. Ani k občanům stejné národnosti se však nacisté nechovali o nic lépe. Na základě určitých kritérií vyselektovali neperspektivní pacienty a přichystali pro ně transport do plynových komor. K němu nakonec nedošlo, přesto úmrtnost v léčebnách za války několikanásobně vzrostla kvůli špatným životním podmínkám.
Roku 1875 byla v Praze založena poslední z centrálních chudinských institucí, městský sirotčinec. Do té doby dávala zemská správa přednost tomu, aby byli sirotci zaopatřováni v rodinách, kde získávali výchovu, vzdělání a pracovní uplatnění. Původní budova sirotčince na Pohořelci prostorově nedostačovala, proto město nechalo postavit novou budovu na Hradčanech. V ní sirotčinec a posléze dětský domov hlavního města Prahy sídlil až do 50. let 20. století.
Edinburghu se někdy přezdívá „výkladní skříň Skotska“. Město se rozkládá na skalnatých výběžcích sopečného původu. Nejvýraznější památkou města je slavný Edinburský hrad, se kterým jsou spjaty dějiny celého Skotska. Místo je opředeno řadou pověstí a legend. Během srpna můžete v Edinburghu zažít třítýdenní festival Fringe, kde se setkávají umělci z celého světa. Historické centrum města protíná ulice Royal Mile, jejíž dominantou je katedrála sv. Jiljí (St Giles Cathedral). Z katedrály zamíříme i do slavné Victoria Street a do zahrad, které leží ve stínu Edinburského hradu.
Události kolem listopadu 1989 jsou předmětem různých konspiračních teorií. Podle jedné z nich byl převrat uskutečněn na základě dohody mezi Václavem Havlem a tajnou sovětskou policií. Ještě zajímavější je teorie o propojení KGB a Prognostického ústavu. Rusové údajně prostřednictvím jeho zaměstnanců plánovali proniknout do nových mocenských struktur. Důkazem má být např. obsazování klíčových pozic v čele státu lidmi z Prognostického ústavu nebo pozdější postoj Václava Klause či Miloše Zemana k Rusku.
Tři desítky osobností hodnotí klíčové okamžiky 30 let po sametové revoluci. Svobodná československá republika neměla dlouhého trvání. Touha Slováků po samostatném státě byla veliká, a tak už na konci roku 1992 došlo k rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky. Pozitivní bylo, že rozdělení proběhlo klidně a bez násilí. Pouto mezi oběma národy navíc nevymizelo a Češi se Slováky k sobě mají nadále velmi blízko.
13 129
738
4 476
1 230
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
