Nakladatel, spisovatel, historik, filozof či vysokoškolský pedagog – všechny tyto činnosti ve svém životním poslání spojoval významný humanista 2. poloviny 16. století Daniel Adam z Veleslavína. Skrze úryvky z Veleslavínova díla a prostřednictvím výkladu historika Petra Charváta se dozvídáme, v čem tkví význam osobnosti, po níž je pojmenována dokonce celá historická epocha.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic byl snad nejproslulejším z našich humanistů jagellonské doby – šlechtic, spisovatel, básník. Psal zásadně latinsky, češtinu považoval za barbarskou. Na svém hradu Hasištejně založil vlastní humanistickou školu.
O životě humanistického překladatele a spisovatele Řehoře Hrubého z Jelení toho víme málo. Svou bohatou překladatelskou činností však přispěl nejen do české, ale i evropské kultury. Mezi jeho nejvýznamnější překlady patří například díla Cicerona, Petrarcy či Erasma Rotterdamského. O osobnosti Řehoře Hrubého z Jelení zasvěceně hovoří historik Petr Charvát.
Viktorin Kornel ze Všehrd patřil do skupiny zakladatelů českého humanismu, jehož program vytyčil v předmluvě k překladu Knihy o napravení padlého od Jana Zlatoústého. Zvláště významná byla také jeho právnická činnost. Ukázka přináší vhled do díla pozoruhodného humanisty.
Svou kritikou a snahou o nápravu zlořádů své doby se tento jihočeský zeman vřadil mezi předchůdce Jana Husa či Petra Chelčického. Tomáš Štítný ze Štítného byl prvním, kdo psal o náboženských otázkách česky. Ukázka přináší stručné shrnutí Štítného nábožensky orientované literární činnosti.
Ctibor Tovačovský z Cimburka byl politikem, válečníkem, diplomatem, a především oddaným stoupencem krále Jiřího z Poděbrad. Ukázka představuje Ctibora Tovačovského jako literáta a autora dvou významných děl poděbradského období: Hádání Pravdy a Lži a Knihy tovačovské.
Od roku 1402 se v Betlémské kapli Jan Hus zasazoval o mravní principy a ideály pravého křesťanství, což jej přivedlo do klatby a posléze až před církevní koncil v Kostnici a k smrti na hranici. Dokument přináší portrét významné osobnosti našich dějin, jejíž názory i upálení radikalizovaly společnost a vyústily v husitské hnutí.
Václav Hanka, český spisovatel, básník a jazykovědec, byl členem České královské společnosti nauk a mnoha zahraničních univerzit. Díky nesmírné pracovitosti a činorodosti patřil k předním osobnostem své doby. Video představuje Hankovu vědeckou a literární činnost v kontextu jeho života včetně otázek spjatých s jeho úlohou při „objevení“ slavných Rukopisů.
Jan Svatopluk Presl byl vlastenec a buditel a také zakladatel české přírodovědecké literatury. Vytvářel české odborné názvosloví, některá jeho slova využíváme dodnes. Do oboru zoologie přispěl 220 rodovými a 873 druhovými jmény. Právě jemu vděčíme za to, že se česky dorozumíváme nejen v zoologii, ale i botanice, mineralogii, geologii, paleontologii či chemii.
T. G. Masaryk o něm napsal: „Byl největší postavou českého osvícenství a počátků národního obrození.“ Josef Dobrovský, kterého označujeme za patriarchu českého národního obrození, náš přední bohemista, slavista, orientalista a literární a církevní historik, zakladatel slavistiky a také největší český osvícenský vědec. Ukázka přináší náhled do Dobrovského vědeckého života a jeho díla prostřednictvím výkladu historika Petra Charváta.
František Martin Pelcl byl všestranným učencem, kterému s úctou a zájmem naslouchali členové předních šlechtických rodů. Historik Petr Charvát představuje Pelclovu cestu za vzděláním a zasazuje jeho pozdější vědeckou činnost do dobového kontextu.
V 30. letech 20. století začaly v Československu vznikat výrobní vystěhovalecká družstva. Družstevníci, členové KSČ, chtěli budovat beztřídní společnost v Sovětském svazu a taky si chtěli polepšit. Interhelpo se rodí v roce 1923 ve slovenským Martině. Není ale jediným družstvem lidí, kteří prodali své domy a majetek a vložili peníze do vybavení pro založení výrobních podniků v SSSR. Na jejich formování měla zásadní vliv Komunistická strana. Na tři sta členů družstva Interhelpo vyjelo v roce 1925 ze Žiliny do sovětského Kyrgystánu. Mezi nimi byli i rodiče Alexandra Dubčeka a jejich čtyřletý syn. Jaké to ale bylo rozčarování, když místo úrodného kraje s granátovými jablky našly neúrodnou step, kde je v létě 50 stupňů Celsia. I přes velké útrapy nakonec vybudovali přijatelné podmínky pro život. Sovětská vláda ale postupně družstva znárodnila a donutila členy přijmout sovětské občanství. Někteří se vrátili, někteří skončili v gulagu nebo byli popraveni.
13 112
738
4 459
1 228
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
