Popis rizik konzumního způsobu života ukazuje, jak tento životní styl vyčerpává přírodu i její zdroje. Informace o udržitelném způsobu života a ekologickém přístupu k žití. Důraz je kladen na šetření vodou i elektřinou a ohleduplný způsob existence.
Pandemie koronaviru, vládní opatření a další restrikce nám leccos prozradily o české společnosti. Co vyjevila pandemie o síle faktů, fungování veřejných institucí nebo o české ochotě naslouchat dezinformátorům? Podívejte se na shrnující video.
Pražská vlastenecká společnost byla okouzlena Boženou Němcovou stejně, jako byla ona okouzlena touto společností. Literární vědci Milan Horký a Libuše Heczková a geolog Václav Cílek hovoří o skutečnostech, které formovaly vlastenectví mimořádné a rozporuplné osobnosti našich dějin, Boženy Němcové.
Václav Havel se po sametové revoluci stává prezidentem Československa a pak plynně navazuje svými dvěma funkčními obdobími jako prezident České republiky. Během své funkce se snaží budovat občanskou společnost a povzbuzovat občany k jejímu rozvoji, k budování demokratického a svobodného státu, k aktivnímu a zodpovědnému zapojování do jeho dění. Havel zůstává aktivním občanem i po odchodu z funkce prezidenta. Video je součástí vzdělávací série Každý může změnit svět z produkce Knihovny Václava Havla, která provází životem Václava Havla a bojem Československa za lidská práva.
Dokumentarista Tomáš Kratochvíl, žijící v Praze, se vydal s kamerou do malé vesnice na Vysočině, kde vyrůstal. Při rozhovorech se svými bývalými spolužáky záměrně nadhazuje některá vážnější společenská témata, například jestli má smysl chodit k volbám nebo co si myslí o uprchlících. V následné konfrontaci se pak ukazují neduhy naší společnosti, která ani po třiceti letech svobody není dospělá. Odlišnosti, které se mezi bývalými spolužáky ukazují, že zjednodušenost, kdy rozdílné názory lidí přičítáme odlišnostem mezi obyvateli měst a venkova, není úplně funkční. Tomáš ukazuje, že naše pověstná tolerance není vždy úplně kladnou vlastností.
Co vlastně znamená často uváděné spojení „korektní vyjadřování“ či „politická korektnost“? Existují různé pohledy, vždy je však patrné, že vyjadřování jde ruku v ruce s našimi hodnotami, společenskými postoji a názory. Pro někoho je korektnost pokrytectví a přetvářka, pro jiné cesta, jak zamezit diskriminaci a rasismu.
Otázka příjmení, zejména těch ženských, je v českém jazyce stále řešenou otázkou. Video přináší různé pohledy na tuto problematiku. Diskutující však kromě jazykové roviny otevírají i tu společenskou – jazyk jako obraz společenského vývoje, vyjádření vlastní identity či genderová diskriminace. K jakému názoru se přikláníte vy?
Calabar je přibližně půlmilionové město na jihovýchodě Nigérie, které v minulosti nechvalně proslulo jako středisko obchodu s otroky. Později se z tohoto přístavu vyvážely ryby či hlavní energetická surovina, ropa. I dnes je Calabar velmi živé město, kde místní zcela netradičním způsobem vítají příchod nového roku. Již téměř dvě století zde právě 1. ledna probíhá velká soutěž masek, která má spojitost s tajnou společností EKPE, která je opředena řadou tajemství.
Bývalý prezident Václav Havel se v rozhovoru s kardinálem Dominikem Dukou krátce před svou smrtí v roce 2011 zamyslel nad občanskou společností a jejím stavem. Rozvíjí svou úvahu o tom, že v české společnosti se něco „otřese“ zhruba každých dvacet let. Poukazuje na neblahý stav české politiky odcizené od lidí. Zároveň vkládá víru v mladé lidi, kteří vyrůstají kosmopolitně, a v probouzející se občanskou společnost.
První část videa stručně popisuje historii sociálních sítí, zejména Facebooku. Ve druhé části videa odpovídá Josef Šlerka, odborník Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, na otázky ohledně vlivu sociálních sítí na jednotlivce a společnost. Zobrazují nás sociální sítě takovými, jakými chceme být? Čím platíme na sociálních sítích? Jak sociální sítě využívají naše data? Jak se měří úspěšnost reklamy a politických kampaní na internetu? Jaká nás čeká budoucnost?
Pojďme prozkoumat fenomén „nepřizpůsobivých" občanů v české společnosti. Jak u nás šel čas s bezdomovci od sametové revoluce? A jak jsou na tom další občané se sociální nálepkou „nepřizpůsobiví"? A proč v lidech, kterým opravdu není co závidět, vidíme nepřátele?
Pojďme se podívat na peníze z poněkud filozofického hlediska. Penězům se většinou podsouvá jakási špinavá role a málokdy si je automaticky ztotožníme se ctností. Často kazí charakter a mít peněz málo bývá stejně špatné jako mít jich příliš. Kromě jejich základní funkce coby platidla slouží peníze v moderní společnosti také jako prostředek k prosazování a distribuci moci. Majetnější se rovná mocnější. Jenže to vede k hrozným věcem. Ale aby společnost mohla zdravě fungovat, musí vždy zůstat něco, co za peníze koupit nelze. To je základem moderního státu a zároveň jádrem problému korupce.
Fronta je základní součástí společnosti. Jaká pozitiva fronta společnosti přináší? Rovnost, civilizovanost a racionalitu. A jaký význam nese okřídlené socialistické, ale stále používané spojení „fronta jak na banány"? Dozvíme se i odpověď na otázku, proč je u nás jakákoliv regulace přijímána s nevolí.
Jaký je vztah mezi konzumem a ekonomikou? Demonstrace negativních stránek konzumní společnosti a jejího vlivu na svět.
Během let komunismu byl holokaust opomíjen, až tabuizován. České dějiny za 2. světové války, to byl především příběh národního hrdinství a odboje, a menšiny a jejich osud stály na okraji zájmu. Tento přístup se změnil po roce 1989. Stále ale existuje téma, které vzbuzuje emoce, a tím je romská genocida. Zatímco hovořit o antisemitismu je nekonfliktní, pokus o vytvoření paralely s Romy vyvolává v lidech silné projevy rasismu. Otevírat toto téma je však velmi důležité – zvlášť dnes, kdy lze ve společnosti vysledovat určité znepokojivé tendence připomínající 30. léta a nástup nacismu.
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Děti z „brněnského Bronxu“ do společné třídy nesvedla jen náhoda. Rodiče jiných dětí totiž nechtěli společnou třídu s Romy. Ptáčata se tentokrát stanou průvodci po brněnském a chanovském ghettu. Co mají tato místa společného? Jaké jsou ulice, kde Ptáčata bydlí a kde si hrají? Zejména setkání s místními dětmi v Chanově vyvolalo v Ptáčatech silnou reakci. Mimo jiné je donutilo k zamyšlení, jestli nás ovlivňuje místo, kde bydlíme. Můžeme takové místo ovlivnit i my sami?
Ukázka z celovečerního filmu Jana Hřebejka Veterán z roku 2020 nás seznámí s Martinem, který se vrací domů po dvaceti letech působení v cizinecké legii a snaží se navázat na svůj bývalý život. Otevírá si kavárnu a „prvně v životě dělá něco, co je normální.“ Jenže se mu to přes veškeré úsilí daří jen velmi obtížně. Ta normální či dokonce lepší společnost nehraje podle pravidel, na která si Martin za roky vojenského života zvykl. Musí se postavit hříchům mládí, před kterými kdysi utekl a fyzická síla mu při tom není nic platná. Před minulostí nelze utéct. Poznámka: Video sleduje vývoj postav. Z důvodu delší stopáže je vhodné jej využít jako domácí přípravu žáků pro následnou práci v hodině. Video obsahuje vulgarismy.
Světová náboženství jsou základem moudrosti a mají společný prvek, étos, a to i přes jejich dogmatickou rozdílnost. Pro současnou globalizovanou společnost je velmi důležité najít společné hodnoty. Jednou z nich je myšlenka zlatého pravidla jako předpoklad mezilidského soužití. Jaká je její podoba v různých náboženstvích? Seriál Prolínání světů provádí světovými náboženstvími s cílem porozumět jim a ukazovat, jak nás přesahují.
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Společně sledujeme desetiletý vývoj komunikativní Míši, která byla mezi děvčaty tzv. „tahounem třídy“. Jak na samotný projekt Míša dnes vzpomíná, jak se jí daří a v čem spatřuje své možnosti a životní cíle?
Podpora členství naší země v Evropské unii není v české společnosti tak vysoká, jak by si společenství zasloužilo. Velkou roli v tom hrají i čeští politici, kteří patří často k euroskeptikům. Kromě toho mají ve zvyku jakékoli úspěchy na evropské úrovni prezentovat jen jako své vlastní úspěchy a naopak vše negativní přisuzují Bruselu. Důležitá jsou proto média, která by měla plnit kontrolní funkci, a také vzdělávací instituce, které by měly vychovávat poučené občany s vlastním úsudkem. S podobným problémem se ale na různých úrovních potýkají i jiné státy.
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Společně sledujeme desetiletý vývoj hezoučké dívenky Jany, adoptované v pěti letech romskou rodinou. Kvůli své nezkrotné povaze a potížím se soustředěním si však často těžko hledala cestu ke svým spolužákům. Velmi blízko měla jen k sestřenici Alence. Jak zvládne Janička období dospívání, změnu třídního učitele a přechod na střední školu? Dokáže se přiblížit své biologické rodině?
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Společně sledujeme desetiletý vývoj Váni, původem z Ukrajiny, který se od malička věnoval gymnastice. Měl štěstí, že na tréninky mohl chodit se svým starším bratrem Edou. Váňa patřil mezi cílevědomé děti a byl na sebe vždy přísný. A fungoval také jako vzor pro mnohé spolužáky, na rozdíl od kterých nemluvil ještě v první třídě česky. Spolužáci si jej zvolili za předsedu třídy. Zůstal ale Váňa ve třídě Ptáčat i na druhém stupni?
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Společně sledujeme desetiletý vývoj Patrika, jednoho z nejvýraznějších protagonistů uplynulých epizod. Patrik měl odjakživa problémy s agresivním vystupováním vůči svému okolí a už jako malý kluk často mluvil o tom, že mezi jeho největší obavy patří to, že někoho v afektu zbije a půjde kvůli tomu do vězení. Ostatně v jednom z dílů úvodní série jsme mohli vidět vyhrocenou situaci ze školy v přírodě s Patrikem v hlavní roli, která skončila údery i brekotem na pokoji spolužáků.
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Sledujeme desetiletý vývoj introvertní Růženky, která krásně malovala. Jejím snem je přestat se bát mluvit a vyučit se v oboru kadeřnice.
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Děti z „brněnského Bronxu“ do společné třídy nesvedla jen náhoda. Rodiče jiných dětí totiž nechtěli společnou třídu s Romy. Ptáčata se potkají s rapperem Gipsym, od něhož se dozvědí, jaké úkoly je čekají. Budou muset prokázat, že umí zabrat a spolupracovat jako tým. Ptáčata také začnou trávit svůj volný čas jinak.
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Děti z „brněnského Bronxu“ do společné třídy před deseti lety nesvedla jen náhoda. Rodiče jiných dětí totiž nechtěli společnou třídu s Romy. Projekt umožňuje unikátní pohled na životy dětí v průběhu posledních deseti let. Všichni stojí na prahu dospělosti a jejich budoucnost je otevřená. Jak se jim daří, jaké jsou jejich možnosti a jak se svým potenciálem naloží? A co Ptáčata přinesla svým pedagogům?
Zhlédněte desetiletý časosběrný projekt Ptáčata o třídě dětí z okraje společnosti. Sledujeme desetiletý vývoj Janka, který byl už od malička považován za mimořádně nadaného sportovce. Jak se Janek popral s dospíváním a jak se mu dařilo ve sportu i v osobním životě dál?
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Děti z „brněnského Bronxu“ do společné třídy nesvedla jen náhoda. Rodiče jiných dětí totiž nechtěli společnou třídu s Romy. Ptáčata se rozhodla uspořádat svou vlastní demonstraci. Za co budou děti demonstrovat? Co jim nejvíc vadí? Dokážou si sehnat i potřebné povolení pro její uskutečnění?
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Tento díl sleduje životní příběh Alenky, křehké a drobné dívky s pevným rodinným zázemím. Patřila mezi nejnadanější kameramany, její videa zaujala diváky svojí spontánností a živelností. A jak se jí daří dnes? Dostála svému snu a stala se z ní kadeřnice? Na prahu dospělosti Alenka bohužel zažila velmi traumatickou zkušenost, která výrazně ovlivnila její následující životní období.
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Děti z „brněnského Bronxu“ do společné třídy nesvedla jen náhoda. Rodiče jiných dětí totiž nechtěli společnou třídu s Romy. Projekt umožňuje unikátní pohled na jejich životy nejen ve školním prostředí, ale i v soukromí. Jak se Ptáčata seznamují s osobností Václava Havla a uctívají jeho památku?
Na zinscenované schůzce bylo na skrytou kameru natočeno, jak vypadá sjednání půjčky od nebankovní společnosti. Co vše je k půjčce potřeba a komu a proč by neměla být poskytnuta? Video je součástí dokumentárního seriálu V exekuci, jehož cílem je podpora finančního zdraví a informování o řešení exekucí a problematice oddlužení.
Milan Mašek pracuje jako romský asistent učitele v ostravské církevní škole. Vychovala ho maminka, která ho adoptovala z dětského domova. Teprve v dospělosti Milan poznal své romské biologické rodiče, které se rozhodl na vlastní pěst vypátrat. Na dětství má hezké vzpomínky a adoptivní matce je vděčný nejen za poskytnuté vzdělání, ale především za to, že ve výchově nijak nepotlačovala jeho romskou identitu.
Švédská společnost je otevřená a tolerantní vůči různým typům sexuálních projevů. Její otevřený přístup k sexualitě ale neznamená naprostou volnost pro uprchlíky. Mohu ve Švédsku zůstat, když jsem LGBTQ? To je otázka, kterou si pokládají mnozí uprchlíci, kteří ve Švédsku žádají o azyl. Na přistěhovalectví je nejtěžší začlenění do společnosti a získání zaměstnání, zvláště pokud jste členem sexuální menšiny. (Video v cizím jazyce a s českými titulky.)
Jak prožívají projekt společného vzdělávání ti, jichž se bezprostředně týká? Jak moc je pro děti inkluze náročná? V prostředí jedné soukromé školky se potkávají děti z různých koutů světa. Překonávají mezi sebou jazykové bariéry i kulturní odlišnosti. Všichni si však společně hrají a nikoho nevyčleňují. Děti se spřátelí s každým.
Remigiusz Górski se narodil ve Varšavě. Vystudoval v Praze gymnázium a právnickou fakultu, oženil se s Češkou a pracuje v polské firmě. Publikuje a snaží se o ekonomickou i sociální osvětu spoluobčanů. Stal se součástí české společnosti, svou polskou duši však neztratil. Jak na Čechy pohlíží a čeho si v Česku nejvíce považuje? Jsme si opravdu tak blízcí jako naše jazyky? Jaká je vlastně polská duše? A panují o Polácích podle něj nějaké předsudky? A jak na Česko pohlížejí Poláci a polská média? Je podle nich výhodou, že jsou si naše jazyky tak podobné?
Kunsthistorička a kameraman, oba se narodili v Bulharsku a stali se známými představiteli české kulturní scény. I přestože našli v Praze svůj trvalý domov a žijí tu rádi, na své rodné kořeny nezapomínají. Jak se jim v naší metropoli žije? Co mají Češi podle nich s Bulhary společného? A jak jejich odlišnost vnímají jejich děti, které se narodily v Čechách? Jsou na svou odlišnost hrdí, nebo pro ně představuje problém? Jsou hrdí na svou původní národnost?
Znáte Romodrom? Jde o obecně prospěšnou společnost, která se snaží pomoci zejména lidem romského etnika. Hlavním cílem je pomoci Romům hledat řešení v jejich nelehkých životních situacích. Poskytuje jim sociální služby, například terénní programy, sociální poradenství, sociální projekty zaměřené na podporu bydlení, zaměstnanosti, řešení dluhů a péči o děti a jejich vzdělávání.
KLDR je socialistická republika, v níž o všem rozhoduje Korejská strana práce. Rozhodně to neznamená, že by si byli všichni rovni. Společnost je rozdělena do kast, které občanům s trochou nadsázky už při narození předurčují, jak bude vypadat celý jejich život. Rozhovor s koreanistkou přibližuje, jak konkrétně příslušnost k dané kastě vypadá v reálném životě, kde se v kastovním systému nachází vládnoucí dynastie Kimů a zda je mezi kastami nějaká prostupnost.
Bývalý prezident Václav Havel se krátce před svou smrtí v roce 2011 v rozhovoru s kardinálem Dominikem Dukou zamýšlí nad historií Evropy a evropské myšlenky. Hledá odpověď na budoucnost Evropy a vidí ji v pevnější integraci států včetně přijetí společné měny.
Muslimská dívka studující střední zdravotnickou školu se rozhodla pro nošení muslimského šátku. Dívka čelí vyhrožování a nenávistným útokům ze strany společnosti, nepochopení nachází i u části svých spolužáků. Odpůrci na hidžáb, šátek, jímž si muslimské ženy zahalují vlasy, krk a ramena, pohlíží jako na prosazování náboženského projevu. Muslimská dívka zase spatřuje v postoji školy omezování své náboženské svobody. Těžkou pozici v tomto sporu zastává vedení školy.
Romové se na trhu práce stále potýkají se spoustou překážek, jako je například nízké vzdělání a sebevědomí či diskriminace. Jakým směrem se ubírá nezisková organizace IQ Roma servis? A jak se tato organizace snaží odstraňovat předsudky a pomoci tak Romům, aby byli v životě úspěšní a našli uplatnění ve společnosti?
Podívejte se na osudy tří Srbů, kteří se stali součástí české kulturní scény. Jak na Čechy a jejich přijímání jinakosti pohlíží malíř a majitel restaurace na Malé Straně Pedja Djakovič, mluvící stále se silným srbským přízvukem, skladatel a dirigent Marko Ivanovič a mladá zpěvačka a architektka Milesa Zrnič? Všichni tři přinášejí svědectví o české kultuře, její otevřenosti vůči cizincům, ale zároveň se obracejí ke svým kořenům.
Co vede dnešní Němce k tomu, aby se rozhodli žít a pracovat v České republice? A jak se jim u nás vede? Dokument nám představuje tři pozoruhodné příběhy osobností, které u nás našly nový domov. Překladatel Joachim Bruss, režisér Thomas Zielinski a Monika Beuerle, která je ředitelkou Německé školy v Praze, ti všichni byli německými občany. V současné době ale spokojeně žijí a pracují u nás. Na co si však nemohou zvyknout, co jim u nás chybí?
Rázná a aktivní maminka Anděla se rozhodla kandidovat v komunálních volbách do obecního zastupitelstva. Sára je nadšená, jelikož se stala důležitým článkem v maminčině předvolební kampani: dostala za úkol vytvořit předvolební spot. S bratrem Vojtou nás pak seznamují s jednotlivými druhy voleb (volby do poslanecké sněmovny, senátní, komunální, prezidentské). Volit může každý občan od osmnácti let. Svobodné volby jsou základem demokratické společnosti.
Inkluze neboli společné vzdělávání probíhá i na úrovni žáků cizinců a žáků s odlišným mateřským jazykem. Jak pohlížejí žáci na skutečnost, že jejich spolužák pochází z ciziny? Přináší přítomnost žáka cizince nějaké obohacení pro život ve třídě? Co naopak znamenal příchod do České republiky pro samotné žáky cizince? Museli se potýkat při nástupu do školy s jazykovou bariérou? A co je pro ně v češtině nejtěžší? O zajímavé zkušenosti se podělí i učitelé, kteří jsou sami cizinci.
Herečka a zpěvačka Alena Antalová z Městského divadla v Brně vzpomíná na rozpad Československa. Přibližuje své rodinné zázemí a poukazuje na své slovenské kořeny a cítění. Sama o sobě tvrdí, že se cítí nadále býti Čechoslovenkou.
„Je to hezká země, je tam horko, vlhko a jsem tam ráda.“ Takto popisuje Vietnam dívenka Jana ze šesté třídy. Její rodina se do České republiky přistěhovala za prací a prodávají zde oblečení. Jak ale integraci prožívají vietnamské děti navštěvující českou školu? Zvládají překonávat jazykové bariéry a kulturní odlišnosti?
Televizní vysílání pomáhá mnohdy divákovi „správně pochopit" různé skutečnosti, například jaké jsou jiné lidské rasy a jiná etnika. Blackface je fenomén, kdy bělošský herec hraje černocha s černě nabarvenou tváří čili make-upem. S jakými dalšími netolerantními a rasistickými kousky má zkušenost československá a česká televizní a filmová tvorba? Tomu se blíže věnuje dokumentární seriál TeleRevize.
Na střední zdravotnickou školu v Teplicích nastupuje nová studentka z Jemenu. Mezi dívkou a vyučujícími panuje velká jazyková bariéra, proto vedení školy poprosí o pomoc muslimskou dívku Sabi ovládající arabštinu, která nové studentce pomáhá v sociální integraci.
Řecký režisér George Agathonikiadis a vysokoškolský pedagog z FF UK Konstantinos Tsivos, zabývající se novořeckou historií, přibližují osudy Řeků a jejich potomků, kteří v roce 1948 na sklonku řecké občanské války našli domov v tehdejším socialistickém Československu. Na autentických záznamech ukazují, za jakých strastiplných podmínek dorazily davy řeckých dětí do tehdejšího Československa, většina z nich bez svých rodičů. Akce Sloučení rodin pak začala v rámci celého východního bloku v roce 1951. Jejím cílem bylo propojit děti s jejich rodiči, kteří do té doby neměli informace o tom, kde jejich děti vůbec jsou. Dohromady bylo těchto dětí a rodičů celkem více než 12 000. Postupně se tyto rodiny do československé společnosti bez problémů začlenily. Jedním z dětí, které to zažily, byl i režisér dokumentu.
Když děti učí telka! Naučme se s žáky 1. ročníku číst. Pojmenujme předměty a přiřaďme k nim jejich názvy. Předvídejme, o čem příběh bude. Příběh si společně přečteme, pak jej pomocí pantomimy předvedeme. Na závěr si ověříme, zda jsme si příběh zapamatovali. Dokážeme odpovědět na všechny otázky?
Romská holčička Tulina do své nové rodiny přišla z Klokánku se zvláštní nálepkou: „Nebude moc mluvit, bude nemocná.“ Nic z toho ale nebyla pravda. Tulina je velmi empatická, inteligentní a už ve svém školkovém věku ovládá i cizí jazyky.
Když děti učí telka! Naučme se společně s žáky 3. ročníku poznat společné znaky živočichů. Připomeneme si základní znaky života, některé si můžeme vyzkoušet na sobě, zda fungují. Zahrajeme si hru, kterou je možné hrát ve škole i doma.
Bývalý prezident Václav Havel krátce před svou smrtí v roce 2011 se v rozhovoru s kardinálem Dominikem Dukou zamýšlí nad Evropou a její pozicí v současném, rychle se měnícím světě.
I když se to na první pohled nemusí zdát, fenomén individuality člověka úzce souvisí s faktem, že Česko je velmocí v počtu zahradních bazénů. Jak se skrze konzumní chování snažíme ukázat svou originální identitu? A co to pro nás jakožto společnost ve výsledku znamená?
Francouzi milují fotbal. Úspěchy z posledních mistrovství světa se však bezprostředně poté staly nejen významnou sportovní událostí, ale i nadějí na klid ve společnosti a zmírnění rasismu. Jak politici využili úspěchy družstev složených z hráčů různých etnik?
Nebojte se matematiky. Společně s Petrem Chárou se připravíte na jednotné přijímací zkoušky na gymnázia a střední školy. V tomto videu si zopakujete, jak řešit slovní úlohy na společné násobky a dělitele. Cyklus Nebojte se matematiky II byl natáčen v Magenta Experience Center.
Hinduisté považují porod za znečišťující, proto jej doprovází množství očistných obřadů. Narození dítěte se slaví ještě půl roku po porodu. Významné je rozdělení hinduistické společnosti do kast, které udávají i zaměstnání. Novorozenci je hned po narození určen náležitostí ke kastě společenský status. Co se týče dětství hinduistických dětí, škola a vzdělávání má velký potenciál, a to i pro změnu tradiční struktury společnosti. Seriál Prolínání světů provádí světovými náboženstvími s cílem porozumět jim a ukazovat, jak nás přesahují.
Jezídi žijí v kastovní společnosti podle prastarých pravidel a v komunitách se každý den schází se starci, kteří se zabývají nejrůznějšími náboženskými i světskými záležitostmi. Sňatky jsou povoleny pouze v rámci jedné kasty. Řádná svatba je domluvená rodiči a vyžaduje výkupné od manželovy rodiny. Porušení jakékoli zvyklosti může vést až ke krevní mstě. Případy únosu či útěku související s nepovoleným sňatkem pak řeší smírčí rada.
Je mužství v krizi? A co to vlastně je? Jaký má být muž v současné době, která jakoby rezignovala na „staré dobré tradiční hodnoty“? Proč se společnost brání rovnoprávnosti? Jak a kde hledat a vytvářet hodnoty nové? Je muž v naší společnosti stále brán jako opora, která není nikdy slabá a nikdy nebrečí? Proč si lidé stále nejsou rovni? Proč primárním, tedy tím zodpovědnějším rodičem, je stále matka a jakou roli v tomto sporu hrají média? Jaké je postavení mužů ve školství a k čemu je dobrý projekt Muži do školství?
Fotoreportér Radek Petrášek zachytil okamžik, kdy byl z vězení propuštěn jeden z nejznámějších českých vězňů a mediální celebrita Jiří Kajínek. Stalo se tak na základě udělení prezidentské milosti, která vzbudila ve společnosti velkou polemiku. Fotograf vzpomíná na okolnosti pořízení fotografie a popisuje mediální rozruch, který kolem této události panoval.
Výročí sametové revoluce v roce 2014 bylo bouřlivé. Mnozí občané se sešli, aby vyjádřili svoji nespokojenost se stavem společnosti a s vystupováním prezidenta Miloše Zemana. Památným se stal zejména prezidentův projev na Albertově, kde musel čelit pískajícímu davu. Petru Davidu Joskovi se povedlo fotoaparátem nejen vystihnout tehdejší atmosféru protestu, ale také zachytit útočící chlebíček.
Pravlastí Romů je Indie. Když se začali od 11. století objevovat v Evropě, budili nutně pozornost odlišným vzezřením a vystupováním. Zpočátku vůči nim převládal pozitivní přístup, protože byli mylně pokládáni za křesťanské poutníky. Pro Romy byl typický kočovný způsob života, přičemž na cestách si přivydělávali nejen svými řemeslnými a hudebními dovednostmi, ale někdy i nelegální činností. Vztah většinové společnosti se postupně vyostřoval a následovala represivní opatření. Jen díky milosrdenství obyčejných lidí nedošlo ve střední Evropě k jejich vyhubení.
Výborná studentka střední zdravotnické školy, která pomáhala muslimské spolužačce v sociální integraci, se rozhodla pro nošení hidžábu. Škola však s tímto postojem nesouhlasí, stanovuje pravidla odívání, zajišťuje bezpečnost žáků a zachovává sekulární školství, čímž ale i omezuje náboženskou svobodu. Muslimská studentka tak nošením šátku porušuje školní řád. I přes pomoc školského ombudsmana se mezi oběma stranami vzájemná dohoda neuskutečnila a dívka na školu podává žalobu.
Muslimská studentka střední zdravotnické školy podala na svou školu žalobu z důvodu diskriminace. Škola omezovala její náboženskou svobodu tím, že jí neumožňovala nosit hidžáb, protože zastává názor, že zajišťuje bezpečnost žáků a také usiluje o zachování sekulárního školství. Má tedy právo na stanovení pravidel odívání. U soudu se k celé problematice vyjadřuje také školský ombudsman, který zmiňuje nejen osobní názor, ale zastupuje i pohled Ministerstva školství. Jak soud nakonec dopadne?
Zažili jste někdy, že při hledání bydlení vás majitel odmítl jenom kvůli tomu, jak vypadáte? Romům se to děje běžně. Mnozí z nich mají ale i příjemnou zkušenost a zásluhu na tom mají R-Mosty. Jde o poskytovatele sociálních služeb a vzdělávání Romům. V poslední době se věnují i humanitární činnosti. Zároveň se tato organizace snaží pochopit romskou komunitu a pomoci ji se začleněním do majoritní společnosti.
Jan Böhm je výjimečný kněz – vzhledem, životním postojem i zálibami. Miluje výzvy, překonává překážky a boří stereotypy. Leze po skalách, skáče padákem a zúčastnil se mise v Afghánistánu. Po letech služby v armádě pocítil potřebu vrátit se do civilního prostředí a získat zázemí, ovšem svého osobitého stylu se nevzdal. Dokument je zajímavým pohledem na život nekonformního kněze a také obrazem měnící se kněžské služby v návaznosti na společnost a její potřeby.
Nebojte se matematiky. Společně s Petrem Chárou se připravíte na jednotné přijímací zkoušky na gymnázia a střední školy. V tomto videu si zopakujete, jak řešit logicky slovní úlohu na společnou práci. Cyklus Nebojte se matematiky II byl natáčen v Magenta Experience Center.
Bohdan Holomíček se seznámil s Olgou a Václavem Havlovými v 70. letech díky tomu, že si Havlovi koupili nedaleko – na Hrádečku – chalupu. Od té doby je oba fotil a stal se jejich blízkým přítelem. S Václavem Havlem byl v kontaktu až do jeho smrti. Nad fotkami vzpomíná nejen na den prezidentské inaugurace v roce 1993, polistopadový vývoj ve společnosti, ale také na různé etapy jejich přátelství i na vzájemný vztah manželů Havlových.
Fetišismus je specifická závislost. Fetišisté nejsou nebezpeční ani sobě, ani svému okolí, ale svoji zálibu raději skrývají před veřejností. Společnost je totiž řadí mezi devianty. Zvláštní zálibu má i Lukáš. Místo manželky má doma skříň plnou bot na podpatku.
Lidská společnost a komunikace se bez pravidel neobejdou. Pravidla chování jsou všude kolem nás. A na jejich utváření se podílíme my všichni. Své o tom ví i Sára a její rodina. Sára s Vojtou si s rodiči vymění role a děti se tak na jeden den stanou hlavou rodiny. Jak v této zkoušce Sára s Vojtou obstojí a co všechno se jim při určování pravidel domácnosti přihodí?
V roce 1958 se KSČ rozhodla pro státem řízenou asimilaci kočovných Romů a vydala zákon o trvalém usídlení kočujících osob. Jeho realizace probíhala o rok později formou policejní razie – kočujícím Romům byly zničeny vozy, koně odvedeni na jatka, Romové museli od toho okamžiku zůstat na stejném místě, kde je zastihl soupis osob. Na ten se dostali i Romové, kteří tou dobou už nekočovali a bydleli na jednom místě. Následovaly další zákony, na základě kterých byli Romové donuceni vzdát se vlastních kulturních tradic a hodnot, aniž se ztotožnili s hodnotami většinové společnosti. To vše mělo za následek prázdnotu a demoralizaci, jejíž důsledky lze na našem území pociťovat dodnes.
Co je to stereotyp? Jaké je nebezpečí stereotypů? Ve studiu pořadu Hřiště 7 nám odpovědi na tyto a další otázky pomůže společně s dětmi najít Irena Smetáčková. Zahrají několik scének, ve kterých stereotypy a předsudky prakticky přiblíží. Zároveň upozorní na to, jak je důležité umět si svůj názor prosadit a dokázat o něm přesvědčit i ostatní.
Patříte mezi ty, kdo chtějí znát dění kolem sebe a chtějí se k tomu i vyjádřit? Pak právě pro vás jsou tu projekty „Kam chodit“ a „Kecejme do toho“. Je zapotřebí umět říci svůj názor, naslouchat, vést dialog a vždy najít nějaký kompromis mezi názory dospělých a názory dětí a mládeží.
Řeholníci a řeholnice byli pro komunistickou společnost občany druhé kategorie. Po zrušení klášterů na začátku 50. let strávili většinou několik let v internačních táborech. Posléze skončili nejčastěji v dělnických profesích, protože k duchovní službě neměli až na výjimky přístup. Mnozí byli uvězněni a někteří ve vězení i zemřeli. Postavení katolických kněží ve vězení mělo určitá specifika a pro další vězně se stávali záchytným bodem a morální autoritou.
Období po sametové revoluci a vůbec polistopadový vývoj ve společnosti byl plný nadšení, euforie a nadějí. Stejné emoce se u lidí projevily i při návštěvě prezidenta USA George Bushe st., který v roce 1990 přivezl do Československa repliku Zvonu svobody. Společně s Václavem Havlem vystoupil na Václavském náměstí, a když ho český prezident vyvedl z proskleného pódia mezi jásající dav, bylo na tváři G. Bushe poznat, že všeobecnému pocitu štěstí a radosti také podlehl. Tomki Němec vzpomíná nejen na tento den, ale i na další okamžiky ze své kariéry oficiálního fotografa Václava Havla.
Upozornění na problémy konzumní společnosti a uvedení alternativních přístupů, jak lze spotřebu snižovat. Nabízí se řešení v podobě vzájemné spolupráce a tzv. sharingu neboli sdílení.
Ve třetím díle filmu Herec se řeší vyhrocené události kolem akce s plukovníkem Kempným, které měly dopad nejen na Standovu divadelní kariéru, ale i na jeho pozici u StB. Je podezřelý, že tzv. vypadl z role, ale navíc možná dokonce i s Kempným kolaboroval. Na to konto je Láník odvezen k výslechu přímo k sovětskému poradci Blochinovi, který si jeho doznání vynutí v sauně vlastními dosti nevybíravými metodami. Jen díky zištné pomoci velícího důstojníka Korčáka se nakonec Standovi podaří z fatální situace vyváznout živý. Rozhodne se nakonec následovat svou sestru Anežku s jejím přítelem Zdeňkem a utéct přes hranice. Vyrazí za nimi na venkovský statek v pohraničí, kde je čeká už jejich společný přítel Karel. Ten vymyslí plán, jak se dostat přes pohraniční hlídky i ostnaté dráty za použití starého německého transportéru, který zprovozní ve stodole. Ale ani teď se vše nevyvíjí podle jejich představ a Standa opět zjišťuje, že i tento odchod bude nutné si pojistit ještě jiným způsobem a časem jej také zase draze splatit.
Ve studiu pořadu Hřiště 7 si s Irenou Smetáčkovou povídáme o typických "ženských" a "mužských" povoláních, o kterých se ve společnosti mluví. Proč se ve společnosti tyto stereotypy objevují? A existuje nějaké typické povolání pro ženy a muže? V závěru společného povídání si uvědomujeme, že pro výběr povolání jsou nejdůležitější naše schopnosti a dovednosti a také nás profese musí bavit. Ukázka je staršího data, jak je to se "ženskými" a "mužskými" povoláními v současnosti, může být tématem pro diskusi v hodině.
Na Ukrajině se známkuje obráceně. Jinak ale české a ukrajinské děti nic obráceně nezažívají, radují se ze stejných věcí. Jakub má pět sourozenců, se kterými slaví své desáté narozeniny.
S Irenou Smetáčkovou si ve studiu pořadu Hřiště 7 pokládáme otázku: Jak funguje gender ve škole? Vynikají u vás ve třídě v matematice, ve fyzice nebo v tělocviku spíše chlapci, nebo dívky? A je u vás na chlapce nahlíženo jako na "siláky"? Společně zjišťujeme, že dívky a chlapci mají stejné schopnosti jak na předměty, tak na různé činnosti. Nejdůležitější však je si za svými dovednostmi, pokud je máme, stát.
Příběh Madlen, která se narodila v Kazachstánu, její maminka v Uzbekistánu a tatínek v Koreji. Aby těch rodných zemí nebylo v rodině málo, Madlenčin bráška se narodil už v Česku. Vyprávění o tom, jak taková rodina funguje.
Pořad sleduje Moniku z Arménie, která bydlí v Česku, aby se mohla pořádně učit. Arménie je totiž chudá země a pro Armény je vzdělání hodně důležité. Monika také tráví spoustu času na trénincích krasobruslení.
Islám nastoupil v minulém století cestu liberalizace, ale rok 1979 přinesl události, jež měly za následek návrat ke konzervativním formám víry a rozšíření extremismu. V rámci islámu lze rozlišit několik nebezpečných fenoménů: náboženský fundamentalismus, islamismus a džihádismus. S nimi se můžeme potkat i v evropských muslimských komunitách. Hodnoty a postoje muslimů je pro nás důležité sledovat především s ohledem na možnost jejich integrace do západních společností.
Vysvětlení, co je konzumní způsob života neboli konzum – označuje se tak takový životní styl, kdy lidé pořád nakupují a nakupují i to, co vůbec nepotřebují.
Příběh Purana, chlapce z Nepálu, který se se svou rodinou přestěhoval do Čech. Umí skvěle vyprávět, a tak diváky seznamuje s životem v drsných podmínkách Nepálu, s Nepálci a jejich zvyky.
Příběh Jokubase z Litvy. Miluje modely letadel a na Litvu vzpomíná rád, ale říká, že mu vždy v rodné zemi chyběly hory. Jokubas a jeho rodiče diváky seznamují s tradicemi své země.
Záplavy na Moravě v roce 1997 patří k největším novodobým přírodním katastrofám v České republice. Vyžádaly si 49 lidských životů a škody přesáhly 60 miliard korun. Fotoreportér Petr Josek se pohyboval po nejpostiženějších místech a všímal si, jak na výjimečnou situaci reagují lidé. Přesto na jeho ikonické fotce, která obletěla svět a vyhrála Czech Press Photo, je pes plavající zatopenou ulicí v Uherském Hradišti.
Ve druhém dílu filmu Herec nastupuje Standa jako herec do souboru Divadla Československé armády a hned dostává jednu z hlavních rolí v Shakespearově dramatu Mnoho povyku pro nic. Snoubenec Anežky Zdeněk, potomek šlechtického rodu, kterému komunisté zkonfiskovali veškerý majetek, je připraven Anežku pomstít a Štěpánského ztrestat. Standa ho ale od jeho plánu zrazuje. Korčák má pro Standu zatím další úkol. Na mušce je tentokrát plukovník Kempný z generálního štábu, do jehož kompetence spadá i divadlo, v němž se Standa už stačil dobře zapsat, zejména svými angažovanými vystoupeními na smutečních shromážděních po Stalinově a Gottwaldově smrti. Zdeněk s Anežkou se nakonec přece jen rozhodnou vzít spravedlnost do vlastních rukou a Štěpánskému se pomstí. Do nemocnice se záhy dostane taky Standa, kterého postřelil na jevišti jeden z herců, jenž si chtěl se záměrně vyměněným ostrým nábojem ve zbrani vyřídit přímo během představení na scéně účty se svým kolegou, jenž ho i s partnerkou vydíral. Zranění Standovi pomůže dostat se do zájmu Kempného. Jejich vztah se dál již vyvíjí podle Korčákova plánu. Přesto Standu překvapí nejen skutečné emoce, které ke Kempnému pocítí, ale i návrh společného odchodu do zahraničí. Najednou je tady příležitost se odstřihnout od ponižující spolupráce se Státní bezpečností a začít skutečně vlastní svobodný život. Jenže past, do které Standa Kempného vlákal, má pro oba co nevidět sklapnout.
Pořad vypráví příběh Inny, která jezdí spolu se svým bratrem na prázdniny k moři do Bosny a Hercegoviny, do rodné země svých rodičů. Představuje typické jídlo a vše, co je v této zemi k vidění.
Příběh Shabdana, který se do Česka přistěhoval z Kyrgyzstánu, velmi rychle se naučil česky a našel si spoustu kamarádů. Přibližuje, že obyvatelé Kyrgyzstánu často moderní vymoženosti ani nepotřebují, víc než polovina z nich má početná stáda a kočuje jako pastevci ve vysokých horách.
V roce 2007 při utkání Davis Cupu v Praze nafotil Michal Šula sérii čtyř snímků, za kterou později obdržel 1. cenu v soutěži Czech Press Photo. Hlavními aktéry na fotografii se stali politici Mirek Topolánek a Ivan Langer v roli diváků. Vybrali si tribunu, na níž byli nejvíc na očích, a fandili se zápalem vskutku nevídaným. Správný fotograf takovou situaci musel nutně využít.
Příběh usměvavé Kurdky Silvy, která utekla se svou rodinou ze Sýrie do Česka. Ve škole je velmi oblíbená. V dokumentu nás seznamuje se zvyky a pokrmy své země i svátkem ramadánem a vypráví o tom, jak to chodí u nich doma.
Příběh Tsi Tsi z Barmy, která se svou rodinou z této země uprchla do České republiky kvůli svému náboženství. Pro Barmu je sice typická nádherná, exotická příroda, zlaté stavby i sochy, ale také bída, boje, povodně a ničivé cyklony.
Jestliže označíme dobu podle nástroje, který je využíván, můžeme říci, že žijeme v době chemické. Chemie je nástroj současnosti. Co je to chemie? K čemu ji potřebujeme? Proč je všude kolem nás? Co je to chemofobie? Zhlédnutím krátké ukázky s našimi předními odborníky dostanete odpovědi na tyto a další otázky týkající se alchymie 21. století.
Čeští vědci na základě experimentů odhalují, že lidské reprodukční strategie jsou velmi přizpůsobivé - dokážou se přizpůsobovat novým podmínkám a aktuálnímu prostředí. Například jsou schopny zareagovat na nehostinné podmínky Tibetu stejně jako na společnost poměrné hojnosti a nadbytku, jako je ta naše. Vědci také upozorňují na problematiku investování do dětí v naší minulosti i současnosti, kdy platí jednoduchá rovnice: "Lépe je investovat více do menšího počtu dětí než méně do většího počtu."
12 809
720
4 356
1 212
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
