Počátek únorové krize z pohledu představitelů KSČ

Klement Gottwald, Antonín Zápotocký a další vedoucí představitelé KSČ se na večerním jednání radí, jak dovršit likvidaci zastoupení demokratických stran ve vládě. Video ukazuje na jejich odhodlanost i schopnost taktického jednání na počátku únorové krize 1948.

České století: Všechnu moc lidu Stalinovi (1948)

Únor roku 1948, velká chvíle premiéra Klementa Gottwalda. Dvanáct demokratických ministrů jeho vlády podává demisi s vidinou, že Gottwald padne a prezident Beneš jmenuje prozatímní úřednickou vládu, která zemi dovede k předčasným volbám, v nichž už by komunisté rozhodně nevyhráli. Během několika rozhodujících dnů se ale tento taktický manévr ukazuje jako politická hloupost a hrubé podcenění protivníka.

Ústavnost únorového převratu v roce 1948

Česká historie dodnes nemá ujasněno, jak nazývat události z února 1948. Pasáž hodnotí únorové události a poukazuje možnou neústavnost postupu prezidenta Edvarda Beneše.

Únor 1948

Na konci února roku 1948 převzala moc v Československu během několika dní Komunistická strana Československa. Komunisté však hráli prim v československé politice již od konce druhé světové války a únorová krize jejich cestu k moci jen dovršila. Věta Klementa Gottwalda: „Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky“ se stala legendou.

Osudy Josefa Berana po roce 1948

Na konci roku 1946 byl Josef Beran jmenován pražským arcibiskupem. Po únorovém převratu odmítl komunistický nátlak na katolickou církev. Po provokaci při mši v katedrále sv. Víta v roce 1949 byl internován Státní bezpečností a v internaci zůstal až do roku 1963.

Beneš a konec demokracie

V létě roku 1946 byl Edvard Beneš zvolen opět prezidentem republiky a byl nepochybně na vrcholu své popularity. Zároveň posilovala Komunistická strana Československa svoji už tak dost silnou pozici. V roce 1947 se navíc plně ukázala závislost země na Sovětském svazu, na které měl prezident Beneš svůj nemalý podíl podpisem smlouvy z roku 1943. Přestože Beneš nesouhlasil s Gottwaldovou politikou po převzetí moci komunisty v únoru 1948, nepodal demisi ihned, ale ještě téměř čtyři měsíce zůstával v úřadu prezidenta. Jeho vliv na dění v zemi však již byl téměř bezvýznamný. Zemřel 3. září 1948.

Komunistický převrat v únoru 1948

Pojďme se společně podívat, jak to bylo v únoru v roce 1948, kdy se u nás dostali k moci komunisté. Demokracie na nějakou dobu skončila a dětem byl zakázán dokonce i Sokol a Skaut. Ve školách se pak o převratu muselo učit jako o Vítězném únoru.

Studenti proti totalitě: Únor 1948

U všech projevů odporu proti totalitním systémům v českých zemích ve 20. století stáli studenti. Během komunistického převratu, v únoru 1948, byl pochod studentů na Pražský hrad jediným veřejným vyjádřením protestu proti nastupující totalitě. Mnohatisícový dav vysokoškoláků, kteří přišli podpořit prezidenta Beneše a demokratické hodnoty, byl na Hradčanském náměstí a v Nerudově ulici zastaven policií a poté násilně rozehnán.

Svátek 28. října v osmičkových letech

Kulatá výročí 28. října se často slavila ve stínu velkých historických událostí. Archivní snímek připomíná projev Klementa Gottwalda při výročí v roce 1948, tedy po únorovém komunistickém převratu. Významný byl i rok 1988, kdy už ve společnosti docházelo ke změnám směřujícím ke svobodě. Režim zřejmě kvůli obavám z možných demonstrací v den výročí vzniku samostatného Československa vrátil tento státní svátek v původním významu do kalendáře. Oficiální oslavy však uspořádal už 27. října a den na to opravdu k demonstraci došlo.

Jan Zajíc: Pochodeň číslo dvě

Měsíc po tragické smrti Jana Palacha se 25. února 1969, na den výročí komunistického puče sebeupálil další student, Jan Zajíc. Inspirován Palachem i on obětoval svůj život na protest proti cenzuře a normalizaci poté, co Palachův čin podle něj neměl výraznější ohlas v tehdejší společnosti.

Agent chodec

Vojtěch Klečka se stal po Vítězném únoru tzv. agentem chodcem. Takto pojmenovala Státní bezpečnost západní agenty, kteří po komunistickém puči přecházeli ilegálně hranice do Československa. Většinou šlo o československé emigranty, kteří byli získáni ke spolupráci v utečeneckých táborech. Agenti prošli pouze povrchním školením a nebyli připraveni na rozsáhlou síť konfidentů StB. Mnoho jich bylo popraveno. Vojtěch Klečka spolupracoval se CIA a byl prozrazen kvůli konfidentce. Dostal pouze doživotí, protože za války spolupracoval s ruskou špionážní sítí Rote Kapelle. Situace byla o to bizarnější, že jeho bratr stál na druhé straně barikády jako československý špion.