Sebereflexe mi pomohla zkvalitnit výuku, svěřuje se učitelka

Sebereflexe je cenná v jakékoli formě. Jako ve většině případů je však lepší, pokud je pravidelná. Zařadí-li vyučující její techniky do programu na stálo, může se díky tomu zlepšit nejen kvalita jeho práce, ale zároveň tím podpoří svůj seberozvoj. „Pokud se chcete sebereflexi věnovat pravidelně, je dobré vytvořit si rutinu. Učitelé si mohou vyhradit konkrétní čas, kdy se sebereflexi věnují, ať už je to každý den, týden, nebo měsíc. Pro tvorbu návyku je dobré aktivitu navázat na určitou opakovanou činnost, která jí předchází. Například na konci každého týdne po poslední vyučovací hodině si uvařím kávu a 10 minut se budu věnovat sebereflexi,“ radí psycholožka Barbora Káchová.

Pedagogové, kteří si alespoň těch 10 minut pravidelně najdou a sebereflexí se zabývají, si snáze udržují přehled o tom, co jim v hodinách funguje, co pozitivně ovlivňuje jejich žáky a jestli výuka odráží aktuální potřeby dětí. Současně pak ukazuje, kde má učitel prostor pro zlepšení a v jaké konkrétní oblasti je potřeba si rozšířit obzory.

Pravidelnost přináší ovoce

„Sebereflexe pro mě hraje v pedagogické praxi klíčovou roli, protože mi umožňuje nejen zhodnotit vlastní výkony, ale také zjistit, jak je moje výuka vnímána samotnými žáky. Již několik let se pravidelně věnuji sebereflexi ve všech předmětech, které vyučuji,“ říká Michaela Matějovicová, učitelka českého jazyka a ZSV ze střední odborné školy v Mostě. Díky pravidelné sebereflexi získala lepší přehled o tom, co žáci vnímají jako silné a slabé stránky její výuky, což jí umožňuje přizpůsobit styl výuky jejich potřebám. „Například jsem začala jasněji strukturovat hodiny a častěji zařazovat diskuse a specifické hry, protože právě to žáci oceňují. Rovněž jsem se naučila efektivněji reagovat na jejich kritiku a zpětnou vazbu, což vedlo ke zlepšení atmosféry ve třídě a lepší komunikaci mezi mnou a žáky. Sebereflexe mi tak pomohla nejen ve zkvalitnění výkladu, ale i v celkové dynamice hodin,“ dodává.

Nedílnou součástí sebereflexe je i přehled učitelů o vlastním wellbeingu. Sebereflexe dokáže v učitelství odhalit například vlastní nerealistická očekávání nebo neefektivní time-management. Navíc pomáhá učitelům zpomalit a zamyslet se nad tím, zda není potřeba přehodnotit vlastní postoj k hranicím, cílům a potřebám.

Jak poznat, že s časem hospodaříte dobře? Týká se vás kouzelné slovíčko jménem efektivita? Naučte se o time-managementu více v tomto článku.

Dalším z důvodů, proč je sebereflexe důležitá, může být chápání vlastních emocí. Stres a nejrůznější emočně vypjaté situace mají na kvalitu výuky velký vliv, a tak je přirozené, že se učitelé snaží o lepší porozumění svým pocitům. I to je něco, co učitelská sebereflexe může obsahovat, a tak učitelům v jejich práci napomáhat a přispívat k větší psychické pohodě stejně jako vyšší kvalitě výuky.

Jak sebereflexi aplikovat

Skvělým nástrojem, který pomáhá udržovat přehled, je journaling, jinými slovy pravidelné zapisování myšlenek, emocí a podnětů. Díky poznámkám mohou učitelé snáze dohlížet na to, co ve výuce funguje, jak se v ní sami cítí, jestli se daří pracovat s třídním managementem, jaké metody jsou pro konkrétní třídy efektivní nebo kde je naopak potřeba věci postupně měnit. 

„Je prokázáno, že metoda journalingu napomáhá lepšímu zpracování myšlenek a emocí tím, že věc pojmenujeme a verbálně uchopíme. Naše myšlenky mohou být často nekonkrétní, psaní nás donutí myšlenku přesně zformulovat. Další výhodou je, že se k zápisům můžeme vracet a porovnávat, jak se naše myšlení nebo přístup mění v čase a co má naopak tendenci se opakovat,“ popisuje výhody pravidelných poznámek psycholožka Barbora Káchová.

Někomu může vyhovovat volně psát, co ho k uplynulému týdnu napadá. Pro někoho ale může být těžké začít, protože neví, co by vlastně měl reflektovat. „V takovém případě pomůže pevná struktura. Můžete ji vytvořit podle toho, na co konkrétně se chcete zaměřit, co je pro vás důležité: váš vztah k žákům, podpora třídního klimatu, spolupráce s kolegy nebo zlepšení výuky a další témata,“ doporučuje Barbora Káchová.

Kladení těch správných otázek

Na co se ve strukturované sebereflexi tedy ptát? Možností je celá řada. Psycholožka Barbora Káchová doporučuje například následující témata:

 • Co se podle mě tento týden povedlo? Jak jsem k tomu přispěl/a?

• Jak jsem podpořil/a bezpečné prostředí pro učení, kde se žáci cítí dobře a ochotně se samostatně učí?

• Byly moje interakce s žáky užitečné a podpůrné? Pokud ne, jak jinak jsem se mohl/a v danou chvíli zachovat?

• Bylo něco, co nešlo podle mých představ? Jak jsem se u toho cítil/a? Co mi pomáhá takové chvíle ustát?

• Na co bych se chtěl/a zaměřit v příštím týdnu?

Nejde o sebekritiku

Sebereflexe však není jen o kritickém pohledu na sebe, o psaní a wellbeingu. Zásadní součástí je seberozvoj a další vzdělávání. To dává učitelům příležitost vidět, jaké možnosti existují napříč jejich profesí, a nabízí prostor k networkingu s dalšími učiteli. Klíčovou roli hraje taktéž sdílení dobré praxe s kolegy a získávání zpětné vazby od žáků. Každý učitel má své pole expertízy, vyniká v jiných oblastech a dokáže poskytnout jiný pohled na danou problematiku.

Učitelé mohou například vzájemně ocenit to, co funguje u kolegů, a dodat si potřebnou motivaci a podporu do dalších školních měsíců. Na druhé straně tu máme také základní stavební kámen škol, kterým s učiteli také žáci. Do hodin se aktivně zapojují a mohou učitelům poskytnout cenné informace o tom, jak se ve třídě cítí, zda jim vyhovuje způsob získávání zpětné vazby nebo jestli výuka odráží jejich potřeby.

„Pro mě osobně je zpětná vazba důležitá, protože mi pomáhá vědět, kde se žáci nacházejí v rámci učiva, ale zároveň mi tím dávají najevo, jestli jsem jejich studijní plán nastavila dostatečně dobře. Postupem času s více a více zpětnými vazbami je pro mě jednodušší reagovat na potřeby žáků a zároveň mi to dává cenné zkušenosti i ve schopnosti komunikace s nimi na lidské úrovni. To pomáhá prohlubovat celkové vztahy a činí mou práci o to více naplňující,“ sdílí svou zkušenost učitelka angličtiny Dagmar Tomášková z Brna.

Prostor pro seberozvoj a posun v kariéře

Sebereflexe nejenže poskytuje učitelům prostor pro vlastní pracovní i osobní rozvoj, ale pokud se na ni zaměří pravidelně, představuje také podněty pro vytvoření vlastního plánu a akčních kroků. Ty mohou učitelům ukázat směr, jímž se chtějí ve své kariéře ubírat. Jako první krok mohou posloužit materiály pod článkem, které učitele provedou celkovou i pravidelnou denní i týdenní reflexí.

Autorka článku: Dominika Klapková