Učitelství je práce, která od pedagogů nevyžaduje pouze kvalitní znalosti oboru a didaktiky, ale také velkou emoční výdrž. Emoce ovlivňují to, jak se v práci člověk cítí a jak ji odvádí. A nejen to – v učitelské profesi mohou mít emoce kantora vliv na žáky. Dobrá zpráva je, že se každý učitel může naučit s emocemi pracovat tak, aby mu dobře sloužily. Jak na to?
Ačkoliv učitelé vědí, že jejich pocity a nálady mají velký vliv na výkon ve škole a na lidi kolem nich, včetně žáků, je někdy náročné s emocemi pracovat. Objem povinností je velký – mimo výuku se řeší administrativa, chování žáků, komunikace s rodiči, porady, výlety… Učitelé se snaží se balancovat mezi pracovním i osobním životem, což nemusí být vždy snadné.
Co je pro zvládání emocí důležité?
Aby učitel dokázal s emocemi kvalitně pracovat, musí se je nejdřív naučit chápat, vnímat jejich spouštěče a rozumět svým reakcím. Právě díky tomu pak může svoje pocity lépe zvládat, protože se na ně podívá s odstupem, klidnější a s čistší hlavou. „Se svými emocemi pracuji i v každodenním životě, takže jsem s nimi v kontaktu také během výuky. Učím zejména prvostupňové děti a vnímám, že práce s emocemi je velmi důležitá. Ať už projevem směrem k dětem, tak poté v rámci jejich zpracování mimo výuku,“ svěřuje se Lucie Martínková, učitelka anglického a francouzského jazyka na pražské ZŠ Marjánka.
Když se člověk naučí svým emocím rozumět, a dokonce je rozpoznat ještě předtím, než ho smetou jako velká voda, získá jednu velkou výhodu. Společně s technikami stress managementu se může posunout mnohem dál jak za katedrou, tak mimo ni. „Když projdu náročnou situací, občas si ji pak v klidu zpětně promyslím, zreflektuji. Pomáhá mi také sdílet náročné situace s kolegy v kabinetu,“ dodává Lucie.
Jaké techniky stress managementu vyzkoušet?
V emočně vypjatých situacích dokážou někdy nejvíce pomoci jednoduché věci. To je třeba hluboké dýchání nebo krátká procházka, která dokáže vyčistit hlavu a pomůže k tzv. přerámování, neboli pohledu na danou situaci z jiného úhlu. Další technikou je také journaling, tedy zachycování myšlenek a pocitů na papír ve formě deníku. Díky takové aktivitě se učitel z emocí během pár minut vypíše a může získat chybějící nadhled a pochopení pro druhou stranu.
Někdy ale na takové postupy přímo ve škole nemusí zbývat prostor. Co dělat, když je potřeba se regulovat okamžitě a nejde ze situace odejít? „Pokud pedagog přímo ve výuce pocítí, že ho z jakéhokoliv důvodu začínají ovládat negativní emoce, může svoji pozornost obrátit k něčemu neutrálnímu, pokud má sílu. Třeba ke květině ve třídě, k tabuli – čili k něčemu, ne k někomu. Pak by měl udělat něco, co mu pomůže vytáhnout emoci alespoň trochu z těla ven. Někdo si dá ruce v pěst a pustí je. Někdo si zakryje ústa a vyplázne jazyk. Někdo se podívá z okna, nadechne se a vydechne,“ popisuje konkrétní strategie ventilování emocí ve výuce psycholožka Ilona Špaňhelová.
Učitelka cizích jazyků na ZŠ Marjánka v Praze Lucie Martínková se například snaží s žáky komunikovat na rovinu, a to i v případě emocí. Do hodiny se ale snaží nenosit pocity, které se výuky netýkají. „Když nějaké vzniknou přímo ve třídě, s žáky to většinou proberu. Vždy se jim snažím vysvětlit, proč ve mně vyvolali danou emoci, a to jak pozitivní, tak i negativní. Snažím se jim ukázat, že většina emocí má své opodstatnění a často pomůže je komunikovat přímo a nahlas,“ vysvětluje postupy v praxi a doplňuje: „Se složitějšími žáky, u kterých řešení náročnějších situací očekávám, se zvládnu lépe ovládnout, ale naopak v situacích, které přijdou neočekávaně, je to občas velmi náročné.“
Na cestě za lepším zvládáním emocí je ale také důležitá prevence, na kterou se v koloběhu školního roku někdy zapomíná. Žádný učitel by neměl zanedbávat své koníčky, relaxaci, pravidelný pohyb, kvalitní spánek a dobré plánování. Neméně důležité je mít kolem sebe lidi, kteří fungují jako silná opora. Nemusí to být jen rodina a přátelé. Do tohoto kruhu mohou patřit také kolegové ze školy, vedení, případně psychologové a psychoterapeuti, kteří učiteli pomůžou z odborného hlediska. „Ideální je, když si emoční ventil učitel zvykne dělat dlouhodobě, obzvlášť pokud často zažívá nějaké vypětí. Udělat si chvilku času pro sebe každý den po příchodu z práce. Jít si zaběhat, cvičit, zpívat, bubnovat, tancovat. Něco, co mu pomůže onu emoci vydat ven. Je to prevence. Když to člověk dělá každý den, nemá pak emoční přetlak. Méně v něm zůstávají nezpracované emoce, které se mohou nakumulovat a vybuchnout,“ vysvětluje psycholožka Špaňhelová.
Jak si udržet pozitivní nastavení mysli?
Když v učiteli převládají negativní emoce, není jednoduché si udržet pozitivní přístup. Tuhle dovednost je ale dobré trénovat. Pedagog může začít tím, že se zamyslí nad svými úspěchy a pochválí se za ně – mohou být velké nebo malé, na tom nezáleží. A nakonec třeba zjistí, že nějakou situaci zvládl lépe než dříve. Je také dobré si zopakovat, že není třeba být perfektní a neomylný. Je v pořádku dělat chyby a říkat si o pomoc. „Snažím se nebýt na sebe tak přísná. Když věci v hodině z nějakého důvodu nejdou podle plánu, pokouším se nepanikařit a v klidu se věnovat nově vzniklé situaci. Někdy prostě hodiny nevyjdou tak, jak si je představuji, a je to tak normální. Snažím se hlavně nemyslet negativně, jelikož při jedné hodině něco nemusí vyjít a hned další nás může nabít energií,“ sdílí svůj přístup Lucie Martínková.
Emoční vypětí nemusí nastávat jen při výuce ve třídě, ale i při komunikaci s kolegy, vedením školy nebo s rodiči žáků. I takové situace jsou možností k sebereflexi. „Může pomoci, když si pedagog uvědomí sám sebe a co s ním daná komunikace nebo kontakt s druhým člověkem dělá. Měl by se naučit být k sobě citlivý a laskavý. Přímo v dané situaci je dobré komunikovat sám za sebe – já si myslím, já vnímám, já mám na to názor. Když je to hodně náročné, není na škodu si udělat pauzu. Učitel může například říct, že si musí na chvíli odskočit a na toaletě se pak prodýchat, umýt si obličej,“ radí Ilona Špaňhelová.
I když je to obtížné, stojí za to zkusit si zachovat optimismus a nadhled i v emočně náročných situacích. „Je vhodné si udělat každý den ono zastavení se. Zavřít si na chvíli oči a zkoumat, co ten den přinesl, jak jsem se měl, co ve mně která situace spustila. Udělat si takovou zpětnou vazbu, inventuru. A nevymlouvat se, že na to není čas,“ doporučuje na závěr psycholožka Ilona Špaňhelová. Když učitel pozná sám sebe, své emoce, spouštěče a naladí se na vlnu udržitelného učitelství, bude inspirací jak sobě, tak i svým žákům a kolegům.
Pod tímto článkem najdete pracovní list, pomocí kterého můžete získané poznatky hned převést do praxe. Aktivity přímo pro učitele vám pomůžou identifikovat emoce a jejich spouštěče a pomůžou vám v cestě k jejich úspěšnému zvládnutí.
Autorka článku: Dominika Klapková
