Ošah Omak – tak nazývali studenti v posledním díle seriálu Ochránce učitele, který vyměňoval omluvenky za doteky. Podle odhadů tvůrců seriálu se na českých školách ročně dějí stovky takových případů. Na rozdíl od zahraničí v Česku neexistuje etický kodex, který by upravoval chování učitelů k žákům. „Hranicí je až přímé fyzické zneužití nezletilého, to trestné je, ale ten zbytek je fakticky neošetřený,“ říká scenárista Ochránce Tomáš Feřtek.
„Stěžovala si, že jí učitel během vyučování sahá zezadu na ramena a jakoby je masíruje,“ vzpomíná Jiří Jína na situaci, kdy za ním coby třídním učitelem přišla studentka s tím, že se jí nelíbí chování jeho kolegy. „Moc jsem si nevěděl rady, zvlášť, když ona studentka nechtěla, abych s tím konfrontoval dotyčného vyučujícího.“ V podobné situaci se ocitl, když mu po výletě dívky z jeho třídy řekly, že učitel, který je doprovázel – šlo o jiného než v prvním případě – nevhodně komentoval různé části jejich těla. „Řekl jsem mu, že už s ním moje děti nechtějí nikam jet a on to shodil do vtipu, že on s nimi taky ne,“ vzpomíná Jiří Jína. Dnes, o pár let později, už by si uměl poradit lépe, tehdy byl ale v samém začátku pedagogické kariéry a během studia ani ve škole nikdy neslyšel, jak podobné situace řešit. „Neměl jsem problém se studenty o takových věcech mluvit, ale na koho se dál obrátit, to jsem nevěděl. Neměl jsem se ani s kým poradit, aby se to nerozneslo ve škole,“ vzpomíná učitel.
Předobraz posledního dílu seriálu Ochránce je velmi konkrétní. „Ředitel pražské průmyslovky zneužíval žáky opravdu asi 20 let a byl za to odsouzen. Shodou okolností jsme ve štábu měli člověka, co tam v té době chodil a celou tu historku si pamatoval,“ říká scenárista Tomáš Feřtek. Podobných případů už se ale v českých školách odehrálo víc, některé detaily jsou z jiných kauz.
Několik let staré vzpomínky ilustrují, jak delikátní podobná situace je i v případě, že se jedná „pouze” o sahání na ramena. Školy na ni většinou nejsou připravené, nemají ujasněné, jaké chování vůči studentkám a studentům už je za čárou ani jak v podobném případě postupovat. „Podle mě se to dá porovnat s profesními standardy v sociálních službách, psychoterapii a podobně. Tam je dosti přesně nastavené, co si člověk, který zaujímá nějaké mocenské postavení, může a nemůže ke klientovi dovolit. To v učitelské profesi není. Tam je hranice až přímé fyzické zneužití nezletilého, to trestné je, ale ten zbytek je fakticky neošetřený,“ říká scenárista Ochránce Tomáš Feřtek.
Na rozdíl od zahraničí v Česku neexistuje etický kodex, který by upravoval chování žáků a učitelů. České soudy registrují jednotky případů zneužívání studentek a studentů. Reálné odhady se pohybují v řádu stovek případů ročně. „Obrací se na nás studentky, ale stává se to i klukům, že je někdo obtěžuje. Nedávno se k nám dostal případ, kdy na základce vyučující začal chodit s deváťačkou, to je samozřejmě úplně mimo to, co by mělo být přijatelné,“ říká Johanna Nejedlová z organizace Konsent, která se věnuje prevenci sexuálního násilí.
Z výzkumu Genderově motivované a sexuální obtěžování na středních školách: Hranice vhodného chování, který byl publikován v roce 2012, vyplynulo, že se sexuálním nátlakem ze strany učitelů setkala dvě procenta respondentů, což ale v absolutních číslech znamená asi 8500 dívek a chlapců. Patnáct procent středoškoláků uvedlo, že se stali terčem sexuální pozornosti – tak autoři studie souhrnně označují „projevování zájmu o konkrétní osobu s erotickým podtextem nebo nepatřičné zaměřování pozornosti k sexuálním tématům“.
„Stalo se to těsně před letními prázdninami, což situaci úplně nepomohlo,“ vzpomíná někdejší ředitel jednoho pražského gymnázia na obtěžování ve své škole. Tehdy za ním přišla jedna studentka s tím, že spolužačku obtěžuje mladý učitel. Dívce prý zájem učitele nejdřív imponoval, ale časem začal být příliš dotěrný. Posílal jí zprávy přes facebook, tam si ho zablokovala, ale stále chodily esemesky. „Kontaktoval jsem ji a potvrdila mi, že to, co mi popisuje její kamarádka, je pravda. Pak ale začaly prázdniny a věděl jsem, že náš mladý zeměpisář je někde na cestách. Pozval jsem si ho v prvním možném termínu v srpnu a řekl jsem mu, co jsem se o něm dozvěděl. V podstatě ani nezapíral, jen se mu nelíbilo, že jeho chování ke studentce označuju jako ‚stalking‘,“ popisuje exředitel. Své jméno ani školu, na které k události došlo, nechce uvést především z ohledů k obtěžované dívce. „Řekl jsem mu, že buď odejde sám dohodou a nebudeme to rozmazávat, nebo přistoupím k tvrdším krokům a může mít na krku paragraf za stalking. Vzal si čas na rozmyšlenou a pak opravdu podal výpověď,“ vzpomíná ředitel. S dívkou potom pracovala školní psycholožka.
V Česku neexistuje závazný etický kodex či jiný normativní dokument určený pedagogům, který by zevrubně vymezoval téma sexuálního obtěžování. Těžší činy typu znásilnění nebo sexuální nátlak upravuje trestní zákoník, na sexistické poznámky myslí antidiskriminační zákon a přestupkový zákon. V případě znásilnění dítěte mladšího 15 let platí pro učitele dokonce přísnější sazby než pro běžné smrtelníky. Ředitel školy má také přísnější oznamovací povinnost.
Tento příběh je reálný, ale zároveň v mnoha věcech ilustrativní. Například tím, že za ředitelem přišla kamarádka obtěžované dívky. Kdyby za ni nevzala situaci do rukou kamarádka, možná by se nikdy neozvala a vše mohlo eskalovat. Škola by tedy krom toho, že bude mít etický kodex, kde popíše, co už je za čárou a co dotyčnému hrozí, měla pracovat i se studenty. „Je důležité ve škole toto téma otevřít, podpořit studenty, aby situace, kdy jim ze strany pedagogů není něco příjemné, hlásili. A jasně popsat, jak se to dá udělat. Škola by mohla ustanovit osobu – může to být třeba preventista – který bude mít tyto věci na starosti,“ radí Johanna Nejedlová z Konsentu.
Podle ní ale osvětu potřebují i učitelé. „Zvlášť pro mladého pedagoga může být matoucí, když ho žákyně balí a svádějí. Je potřeba, aby věděl, že to je přirozená součást dospívání a že ho to rozhodně k ničemu neopravňuje.“ Ani na gymnáziu, kde mladý zeměpisář pronásledoval studentku, neměli po ruce etický kodex. „Osobně jsem ale dohlížel na to, aby každý učitel, kterého přijímám, dostal jasnou informaci o tom, že vztahy se studenty a studentkami se netolerují, i když z pohledu zákona si student nad 15 let může dělat, co chce,“ říká zmíněný gymnaziální ředitel.
Podobně by tedy postupoval i v případě, že by vztah mezi studentkou a učitelem byl dobrovolný. „V takovém případě bych jim řekl: klidně spolu choďte, ale jeden z vás musí ze školy odejít. A doporučil bych učiteli, aby to byl on, jelikož je dospělý. Ale kdyby si postavili hlavu, tak není pravomoc, která by mi umožnila s tím něco udělat. Nedá se jít inkvizičně s praporem na kopí, je to opravdu delikátní situace.“
Že z hlediska práva nelze dobrovolné vztahy mezi učiteli a žáky nad 15 let zakázat, potvrzuje i právnička Alice Kubů Frýbová. „Jelikož v ČR nemůže zaměstnavatel zakázat milostné vztahy mezi zaměstnanci, domnívám se, že jakékoli omezení vztahů mezi učitelem a žákem starším 18 let je také nemožné. Pro chození se žáky mladšími 18 let (15–18) nemáme žádné podklady nebo soudní rozhodnutí, takže nevíme,“ říká právnička. Dotčený student či vedení školy se podle ní mohou obrátit také na Českou školní inspekci, na veřejného ochránce práv nebo školského ombudsmana.
Ve výsledku tedy nezbývá, než spoléhat na morální zásady učitelů. Vedení školy je může podpořit tak, že bude se svými zaměstnanci o problematice diskutovat, budou si společně vymezovat, co už není ve vztahu ke studentům v pořádku, a společně hlídat hranice. A možná úplně nejlepší by bylo, kdyby se všichni učitelé i učitelky drželi toho, co řekl svérázný řidič seriálového ombudsmana Aleše Pelána: „Přece byste nebyl tak blbej, že byste si začal s holkou z vlastní třídy.”
Velká Británie se při posuzování případů sexuálního obtěžování řídí zákonem o sexuálním napadení z roku 2003, kde je přímo uvedeno, že: „…za delikt je považován vztah dospělé osoby s osobou mladší osmnácti let, kdy je starší osoba považována za důvěryhodnou a respektovanou, i kdyby byl vztah konsenzuální”.
Také ve Finsku je nepřípustné, aby učitel chodil se studentem/kou, bez ohledu na věk. Bere se to jako zneužití nadřazeného postavení a je to důvod k rozvázání pracovního poměru i v případě, že by student/ka byla starší osmnácti let.
V USA se případy sexuálního obtěžování ve školách řídí podle dodatku ke školskému zákonu, který byl naposledy aktualizován v roce 2020. Inspirací pro ostatní země může být metodická podpora doprovázející jeho schválení, jež obsahuje jednotlivé kroky, jak si může každá škola vytvořit vlastní normy pro řešení případů sexuálního zneužívání.
Tento článek k seriálu Ochránce vznikl v roce 2021 v redakci magazínu Eduzín.