Námět nás zavádí do prostředí televize na začátku 70. let. Seznamuje žáky a žákyně s ideologickým tlakem, který byl na televizi, jakožto mocenský nástroj komunistické strany, vyvíjen. Žáci a žákyně analyzují dokumenty zachycující situaci televizního zpravodajství na počátku tzv. normalizace a porovnávají je s ukázkou z televizního seriálu Volha.
Historické myšlení: kontinuita a změna
Vzdělávací cíl / Co se žáci a žákyně učí: na základě analýzy zdrojů zformulují svůj názor na kvalitu televizního zpravodajství v období tzv. normalizace, porozumí tomu, jak se personální čistky v důsledku pražského jara promítly do fungování televize.
Autorský tým: Michaela Veselá (ÚSTR), Daniel Růžička (ČT), Tereza Fenclová Mašková (ÚSTR), Jaroslav Pinkas (ÚSTR)
FÁZE 1 – Evokace – Televize v zajetí propagandy (5 min.)
Na samotný úvod lze promítnout přes dataprojektor „Slovo komunistů…” a vyzvat žáky, aby formulovali hypotézy, co toto vyjádření znamená.
Vyučující poté pustí evokační ukázku ze seriálu Volha (r. J. Pachl, 2023), která uvozuje téma propagandistického využití televizní publicistiky v dobách tzv. normalizace. Následně s žáky a žákyněmi hledá odpovědi na doprovodné otázky.
FÁZE 2 – Práce se zdroji (20 min.)
Vyučující rozdělí žáky do skupin. Žáci a žákyně se ve skupinách seznámí v pracovním listě s dobovými materiály.
Skupina 1 pracuje s textem Milana Šimečky obnovení pořádku (1978)
Skupina 2 pracuje s dopisem Vladimíra Kittnara (1976)
Skupina 3 pracuje s vyjádřením Jana Zelenky na ÚV KSČ (1969)
Skupina 4 pracuje s analýzou personálního stavu ČST (1970)
FÁZE 3 – Prezentace závěrů jednotlivých skupin (10 min.)
Jednotlivé skupiny prezentují výsledky své analýzy. Zároveň si poznamenávají výsledky analýzy ostatních skupin. Všechny poznatky využívají k formulování odpovědi na badatelskou otázku.
FÁZE 4 – Shrnutí a reflexe (5–10 min.)
Na závěr lekce žáci a žákyně formulují odpověď na ústřední otázku. Využívají přitom i závěry ostatních skupin. Doporučujeme prezentovat závěry, když už ne všech skupin, tak alespoň jedné, před celou třídou.
Námět se věnuje proměně televizní publicistiky po začátku tzv. normalizace v československé společnosti. Představitelé „socialismu s lidskou tváří” byli postupně odvoláni a na jejich místa přišli lidé spojení s „normalizační” linií Gustáva Husáka. V Československé televizi byl tento proces spojen se jménem Jana Zelenky, který byl ve funkci ústředního ředitele ČST od srpna 1969 do června 1989. Politické čistky vedly v televizi k propadu úrovně tvorby ve všech redakcích, včetně publicistiky. Úvodní ukázka ze seriálu Volha ilustruje nástup nových „kádrů”, jejichž hlavní kvalifikací byla politická loajalita, která byla prioritou „normalizačního” vedení ČST. Žáci a žákyně poté ve skupinách analyzují dokumenty ilustrující pokles kvality televizní publicistiky.
Evokace na začátek lekce: Směřování zpravodajství
komentář: Úvodní prohlášení evokuje novou politickou situaci směřující k revizi předchozího narativu „socialismu s lidskou tváří”. Ilustruje nový narativ sebekritiky za vystupování v období pražského jara. Citát tak výborně vystihuje politickou intenci nastupující „normalizace”.
zdroj 1: videoukázka Seriál Volha: Televize v zajetí propagandy
zdroj 2: „Obnovení pořádku” v médiích (1978)
zdroj: Šimečka, Milan. Obnovení pořádku [e-kniha]. Nadácia Milana Šimečku, Bratislava 2018
komentář: Milan Šimečka (1930–1960) byl významný slovenský filozof a publicista. V rámci normalizačních čistek byl vyhozen z univerzity a pracoval v manuálních zaměstnáních. Jeho „Obnovení pořádku” je dodnes čtivou a inspirativní sociologickou analýzou upevňování kontroly komunistické moci nad společností po roce 1969.
zdroj 3: Dopis diváka řediteli Československé televize (1976)
komentář: Přestože v normalizačním Československu fungovala ve společnosti velice silná autocenzura, řada občanů se nebála kritizovat některé (zpravidla dílčí) aspekty společenské situace. Dopis Dr. Kittnera je ukázkou této tendence a ukazuje, že ani po 7 letech „normalizace” se nepodařilo zcela zacelit personální ztráty v důsledku čistek, úroveň televizního zpravodajství byla ubohá a řada diváků to tak vnímala.
zdroj: „Dopisy diváků 1976-1977”, ČT APF f. VE, k.120, sv. j. 811, sign. Zelenka, ČT APF, f. VE 2, k. 120, ev. j. 811.
zdroj 4: Pohled „normalizačního” ředitele ČST z podzimu 1969 (z materiálu pro vládu ČSSR)
komentář: První z dokumentů ilustrujících poměry v čerstvě „normalizované” ČST se zaměřuje na personální důsledky tvrdé politické linie. V důsledku nemilosrdných čistek musela odejít většina kvalifikovaného personálu a úroveň televizní tvorby se prudce snížila.
zdroj: Diskusní příspěvek Jana Zelenky na ideologické komisi ÚV KSČ, NA ČR, 17. 6. 1970, f. ÚV KSČ. Ideologická komise, sv. 1, a. j. 2.
zdroj 5: Z vystoupení ředitele ČST Zelenky na ÚV KSČ (1970)
komentář: Také tento dokument ilustruje dopady čistek na podobu publicistiky, na rozdíl od zdroje 3 je daleko přímější v použité rétorice i stylu („likvidace pravicových publicistů”). Oba dokumenty spolu úzce souvisí. Ilustrací neprofesionality, o které mluví dokument, je postava redaktora Zajíčka ze zdroje 1. Dokument klade důraz na prioritu loajality vůči stranické a vládní politice a zdůrazňuje, že kvůli tomu lze akceptovat i pokles kvality tvorby.
zdroj: Zpráva ústředního ředitele Jana Zelenky o činnosti Československé televize za poslední období pro schůzi vlády, 15. 9. 1969, APF ČT, f. VE2, a. j. 883.
