Zemské sněmy

Zemské sněmy se scházely podle písemných pramenů už od 10. století. Zastoupení v nich bylo výsadou konkrétních společenských vrstev, tzv. elit. Shromáždění plnila mimo jiné funkci soudu (vytvářelo se na nich právo) a důležitá byla i jejich role při uvedení panovníka na trůn. Zemské sněmy tvořily jakousi mocenskou protiváhu vládnoucího knížete a lze je s jistou mírou zjednodušení pokládat za předchůdce dnešních parlamentů, za jakousi šlechtickou demokracii.

Zemské sněmy v pobělohorské době

Bitvou na Bílé hoře utrpěly české stavy porážku. To s sebou přineslo i pokles významu českých zemských sněmů. Po vydání Obnoveného zřízení zemského se změnila nejen skladba zemských sněmů, ale změny se dotkly i kompetencí, pravomocí, způsobu hlasování nebo jednání.

Inkolát

V souvislosti s českou a rakouskou šlechtou často narazíme na pojem „inkolát“. Ten potvrzoval příslušnost k plnoprávným domácím šlechtickým rodům a byly s ním spojeny určité výhody a práva. Získával se udělením od zemského sněmu nebo od panovníka, a na další příslušníky rodu přecházel dědičně.

František kardinál z Ditrichštejna

Jednou z nejvýznamnějších osobností raného novověku na Moravě byl olomoucký biskup a mikulovský pán František z Ditrichštejna. Jeho pozice rádců habsburských císařů i vedení moravského sněmu mu umožňovala realizovat velké změny na Moravě. Významná byla i jeho role při stavovském povstání i při tvorbě Obnoveného zřízení zemského.

Volba Ferdinanda I. Habsburského českým králem

Proč právě Ferdinand na český trůn? Za manželku měl Annu Jagellonskou, dceru zahynuvšího českého krále. Jenže české stavy si svého krále volily, a proto se musel kandidát o trůn ucházet, a ne se ohánět dědickými nároky. Ferdinand to brzy pochopil a začala hra, kdo je ochoten dát více peněz a více slibů. Ferdinand byl nakonec zvolen jednomyslně.

Vilém z Rožmberka málem polským králem

Vilém z Rožmberka pocházel z rodu, který zastával nejpřednější místo v království a jehož panství představovalo takový malý stát ve státě. Vilém byl zkušeným diplomatem a největší postavou české stavovské obce. Polská šlechta o něm dokonce uvažovala jako o jednom z kandidátů na uvolněný polský trůn. Vilém rozumně usoudil, že volba by ho stála v podstatě celé rodové jmění, a proto raději zůstal bohatým šlechticem než chudým králem.