04:18
Student filozofické fakulty Jan Palach se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí na protest proti potlačování svobod, vůči kterému začínala být československá veřejnost pasivní. Dokument mimo jiné obsahuje reflexi Palachova činu v očích Václava Havla a Tomáše Halíka.
Po srpnu roku 1968 nastává v Československu období normalizace, během kterého dochází k represivním opatřením. Jak to u nás vypadalo a kdo byl Jan Palach?
Na začátku roku 1969 se upálil student Jan Palach. Jeho tragický čin měl u československé veřejnosti velký ohlas. Jedním z nich byla i píseň Bohdana Mikoláška Ticho. Její text možná nejlépe vyjadřuje pocity tehdejší doby. Režisér Milan Peer píseň doprovodil působivými filmovými záběry a vzniklo tak silné svědectví, které bylo v době normalizace na dvacet let uloženo do trezoru.
Na konkrétním příkladu si ukážeme, jak může vypadat pokus o ovlivnění názoru lidí ze strany státního aparátu. Tím příkladem je smrt Jana Palacha. Režim tuto očividnou oběť popřít nemohl, vytvořil proto alespoň prostřednictvím dezinformace alternativní historii. Psycholog nám následně vysvětlí, jaký typ lidí podléhá ovlivňování a manipulaci nejčastěji.
V lednu 1989 uplynulo 20 let od tragického činu Jana Palacha. V Praze na Václavském náměstí proběhla série shromáždění, která signalizovala blížící se konec komunistického režimu v Československu. Sdělovací prostředky přinášely o událostech zkreslené informace se zřejmým záměrem manipulace veřejným míněním.
Hrob člověka je posledním místem jeho odpočinku a všichni známe výraz „odpočívej v pokoji“. Janu Palachovi komunistický režim pokoje nedopřál. Jaké byly osudy jeho ostatků?
Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století, období tzv. normalizace, zanechala u průměrného občana československého státu šrám hlavně na duši, respektive na jeho morálce. Normální bylo říkat na veřejnosti něco jiného, než co jste si doopravdy mysleli. Toto negativní dědictví si s sebou jako národ neseme dodnes.
Po roce 1945 docházelo v rámci českých zemí k masivnímu přesunu obyvatelstva. Z tzv. Sudet bylo odsunuto německé obyvatelstvo a do opuštěných obcí přicházeli hospodařit noví osídlenci. V pohraničních oblastech však byly těžké klimatické podmínky, a tak často docházelo k tomu, že lidé ze zemědělských oblastí odcházeli do měst, živnosti a výroby se přesouvaly a jednotlivé vesnice zanikaly. Pojďme se podívat do okolí Nejdku, které podobný osud také postihl.
Řeholníci a řeholnice byli pro komunistickou společnost občany druhé kategorie. Po zrušení klášterů na začátku 50. let strávili většinou několik let v internačních táborech. Posléze skončili nejčastěji v dělnických profesích, protože k duchovní službě neměli až na výjimky přístup. Mnozí byli uvězněni a někteří ve vězení i zemřeli. Postavení katolických kněží ve vězení mělo určitá specifika a pro další vězně se stávali záchytným bodem a morální autoritou.
Na pozadí politických procesů v Československu probíhá soutěž a stavba Stalinova pomníku na Letné v Praze. Pasáž ukazuje složitost doby, postavení tvůrce sochy O. Švece a vysvětlení koncepce pomníku.
12 221
674
3 944
1 113
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.