01:58
Babička Boženy Němcové je považována za jeden z knižních vrcholů v dějinách české literatury. Dílo, které se mnohým znelíbilo, protože bylo povinnou četbou žáků ve věku, kdy nemohli dílo pochopit ani posoudit jeho význam. Stalo se to i těm, kteří se později o Babičce vyjádřili v tom nejpochvalnějším smyslu. Podívejme se, jak na knihu nahlížejí různé osobnosti a nakolik se Babička stala inspirativním dílem...
Literární vědec Jiří Trávníček hovoří o pohádkách, pohádkových zdrojích Boženy Němcové a pohádkových rysech jejího největšího díla: Babičky. Vyjadřuje se rovněž k otázce, proč jsou pohádky tak důležité pro vývoj člověka v dětském věku. Věděli jste, že pohádky jako žánr původně vůbec nebyly určené pro děti? A proč bychom měli dětem pohádky vyprávět?
Pohádky Boženy Němcové patří do zlatého fondu české literatury. Staly se námětem mnoha filmových zpracování. Ukázky z jednoho takového zpracování, pohádky Sedmero krkavců, provázejí debatu odborníků o této oblasti autorčiny tvorby, která je nejspíše nejpopulárnější částí jejího díla.
Literární vědci Jaroslava Janáčková a Ondřej Hausenblas se vyjadřují k osobnosti Boženy Němcové. Zazní zde i myšlenka, že Boženu Němcovou můžeme pochopit lépe než její současníci.. Protože ti mívali vůči její osobě různé výhrady, které z dnešního úhlu pohledu vypadají malicherně.
Babička patří mezi základní pilíře české klasické literatury. Literární vědci Milan Horký, Ondřej Hausenblas a Libuše Heczková připomínají toto dílo z různých úhlů pohledu: Milan Horký hovoří o tom, jak Babičku vnímají japonští bohemisté, Ondřej Hausenblas nabízí možnost, jak chápat postavy humánní babičky a zavržené Viktorky, Libuše Heczková připomíná surrealistické pojetí Babičky s názvem Babička po pitvě. Závěr připomíná nezapomenutelné ztvárnění postavy babičky v podaní Jiřího Pechy. Babička se tak stává něčím důležitějším než jen hodnou stařenkou, dostává rozměry postavy s vlastní integritou a jasným postojem.
Divadelní hra Lenky Lagronové „Jako břitva“ prezentuje Boženu Němcovou jako výjimečnou a ve své době nepochopenou ženu. Není lehké být první. Ukázka z divadelní hry uvozuje shrnující pohled na Boženu Němcovou a její místo v české literatuře.
Spisovatel Jáchym Topol vypráví nejen o své tvorbě, co ji ovlivňuje, jak se proměnila, odkud čerpá inspiraci, ale také třeba o tom, zda je možné napsat radostnou knihu, proč jeho díla taková nejsou a proč z nich i přesto může mít radost. Nevynechává ani to, jak se vypořádal se vzpomínkami na minulý režim a disent. „Já jsem člověk knihy,“ říká a dotýká se i problematiky e-knih. Věnuje se také svým novinářským zkušenostem.
Jaroslav Hašek pobýval v Rusku pět let, vstoupil do Rudé armády a zastával i poměrně důležitou funkci, byl zástupcem velitele města Bugulma v Povolží. Reportáž popisuje Haškovo zdejší působení a představuje také jeho muzeum.
Ve vybrané pasáži z dokumentárního cyklu Portréty vypráví básník Zeno Kaprál o své tvůrčí a životní dráze, o vydaných knihách (dokument byl natočen roku 2018) i o tom, proč se pouští do psaní dětské poezie. V závěru pasáže recituje jeho syn Filip Kaprál jednu z otcových dětských básní.
Několik generací poetů se sešlo, aby konfrontovali svůj názor na současnou poezii i vlastní vztah k největšímu českému romantickému básníkovi – Karlu Hynkovi Máchovi a jeho stěžejnímu dílu Máj. Jako první své názory a postřehy představuje básník, editor literárních sborníků, redaktor a učitel Jaroslav Schnerch.
12 231
674
3 948
1 113
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.