01:19
Kyselina chlorovodíková reaguje s některými kovy za vzniku vodíku. Zinek a železo jsou neušlechtilé kovy, proto s nimi kyselina reaguje. Naopak s mědí nereaguje, protože měď je ušlechtilý kov.
Máme pro vás pokus. Ukázku rozkladu vodného roztoku chloridu sodného pomocí dvou tužek, devítivoltové baterie a vodiče. Michael nám vysvětlí, co je to elektrolýza. Na dvou elektrodách získaných z ořezaných tužek se po zapojení vyvíjejí plyny. Na záporné katodě vzniká vodík, který můžeme skladovat a používat jako palivo, a na kladné anodě chlór. Možná pro vás máme recept na energetickou krizi.
Stromy a rostliny pomocí slunečního záření produkují kyslík. Vyrobit ho ale může i člověk. Smícháním chlorového bělidla a peroxidu vodíku dojde k reakci, při které vzniká voda, sůl a také kyslík. Přiblížením žhavé špejle provedeme důkaz přítomnosti kyslíku, který je nezbytný pro hoření.
Krátká ukázka reakce koncentrované kyseliny sírové s cukrem (sacharózou) a k čemu při ní dochází. Kyselina sírová je jednou z nejdůležitějších průmyslově vyráběných chemikálií. Je hydroskopická, proto odnímá látkám vodu. Z toho důvodu je třeba zacházet s kyselinou sírovou velmi opatrně, způsobuje totiž poškození kůže.
Do roztoku chloridu sodného s fenolftaleinem ponoříme dvě elektrody a připojíme zdroj stejnosměrného proudu. Roztok kolem katody se zbarví do růžova, protože při elektrolýze na katodě vzniká zásaditý hydroxid sodný a v zásaditém prostředí se fenolftalein barví do růžova.
Co se stane, pokud sklenici s vejcem a oxidem vápenatým zalijeme studenou vodou? Dojde k varu vody a tím k uvaření vejce. Při kontaktu oxidu vápenatého s vodou dojde k exotermické reakci, a proto uvolněné teplo uvede vodu do varu.
Do třech zavařovacích sklenic vpravíme postupně: vzduch, vydechovaný vzduch z plic a oxid uhličitý, připravený reakcí octa a kypřicího prášku. Sklenice uzavřeme a dáme na celý den na slunce. Porovnáním změřených teplot ve sklenicích s jednotlivými plyny zjistíme, že nejvyšší teplota je ve sklenici s oxidem uhličitým. Molekuly oxidu uhličitého pohlcují infračervené záření ze slunečního světla a ohřívají okolní prostředí. To je důkazem přispívání oxidu uhličitého ke vzniku skleníkového efektu.
Dopady spalování fosilních paliv si společnost začíná uvědomovat, a proto hledá jiné alternativy v energetice, například využití ethanolu a vody jako paliva. Ethanol umožňuje přeměnit sluneční energii na teplo. Zatímco vodu pomáhá na teplo přeměnit elektřina.
Lithium je nejlehčí kov. Najdeme ho ve varném skle nebo v keramice. Díky jeho pevnosti a nízké hmotnosti našlo využití ve slitinách používaných v letectví. Lithium se používá hlavně v bateriích. S vodou bouřlivě reaguje za vzniku vodíku a hydroxidu lithného.
Co se stane, když nalijeme vařící vodu do tekutého dusíku? Při nalití horké vody do kapalného dusíku dojde k jeho prudkému odpaření. Stále má ale nízkou teplotu, proto kolem jeho částic kondenzuje vodní pára, kterou vidíme jako mlhu.
V rámci experimentu si připravíme několik roztoků, které tvoří destilovaná voda, koncentrovaná kyselina sírová, peroxid vodíku, škrob, kyselina malonová a síran manganatý. Když je smícháme s ionty jodičnanu, jódu a jodidovými ionty, dojde k oscilační reakci, která se dá využít k měření času. Principem tohoto pokusu je posun rovnovážného stavu, který vede ke změnám barvy v pravidelném časovém rytmu.
Pomocí blesku lze z vody například odstranit fenoly a polychlorované bifenyly, které se klasickými metodami odstraňují velmi obtížně a nákladně. Znečištěná voda protéká válcovým reaktorem, ve kterém je umístěná kompozitní elektroda. Připojením napětí na elektrodu vznikají tisíce malých blesků. Plamenný výboj při šíření vodním prostředím vytváří peroxid vodíku a ozon, ty napadají chemické látky nebo mikroorganismy ve vodě. Výboj také vytváří silné elektrické pole, rázovou vlnu, emituje ultrafialové záření a silně svítí. Kombinace těchto jevů je účinnou zbraní proti nečistotám všeho druhu. Elektrický výboj čistí vodu bez chemie.
K čemu jsou a jak vypadají nekovalentní interakce? Zajišťují, že tady jsme. Bez nich by nebylo možné přenést genetickou informaci. Vznikají mezi molekulami, ale nevytváří chemickou vazbu. Nejsou silné, nepřetváří hmotu, umí vznikat, zanikat, chytat se a pouštět. O tom, jak příroda chytře reaguje na změny, si promluvíme s profesorem chemie Pavlem Hobzou.
Chcete si zahrát na alchymisty? V následujícím pokusu si ukážeme, jakým způsobem se dá přeměnit měděná mince na zlatou. Do rozehřátého hydroxidu sodného přidáme zinek. Po vložení měděné mince se na jejím povrchu elektrochemicky začne vylučovat zinek. Poté minci začneme žíhat. Zinek proniká do vrstvy mědi a vytvoří se slitina zvaná mosaz, která je známá svou zlatou barvou.
12 234
674
3 948
1 113
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.