Pokud jde o sexualitu, máme i v moderní společnosti tendence zavírat oči nejen před LGBTQ+ problematikou, ale i jevy, které se týkají heterosexuálních jedinců. Konkrétně před prostitucí a znásilněním. Obojí existuje a obojí hodnotíme zkratkovitě a zkresleně. To způsobuje nejen to, že oběti sexuálního násilí mlčí a žijí ve strachu a s traumaty. Všichni bychom si nejspíš přáli, aby sexuální násilí neexistovalo, musíme pro to ale udělat přesný opak toho, co děláme dnes. Začít o něm mluvit!
Neměla tam chodit sama. Kdyby se neopila, nestalo by se to. Ať se nediví, při tom, co měla na sobě. To jsou jen některé příklady vět, kterými společnost obětem sexuálního násilí vlastně přičítá spoluvinu. A právě kvůli studu a pocitům viny je u nás podle odborných odhadů nahlášeno jen asi každé desáté znásilnění a jeho oběti se kvůli neléčeným traumatům často ocitají na hranici sebevraždy. Abychom tuhle skutečnost změnili, musíme se jako společnost shodnout na tom, že sexuální násilí nelze tolerovat za žádných okolností. Ani v partnerském vztahu či manželství. A také si na rovinu přiznat, že „nejstarší řemeslo“ u nás existovalo a existuje.