Tři desítky osobností hodnotí klíčové okamžiky 30 let po sametové revoluci. V prvních porevolučních letech se česká společnost zcela jednoznačně přiklonila k Západu a jeho hodnotám. V jejich čele stojí svoboda člověka a lidská práva. V novém tisíciletí však sílí hlasy zpochybňující základní demokratické principy. Tuto tendenci lze pozorovat i v oficiální zahraniční politice, kdy někteří vysocí státní představitelé otevřeně sympatizují s nedemokratickými režimy v Rusku a Číně.
V době konání ZOH v Pekingu 2022 to není zdaleka poprvé, kdy autoritářský režim pořádá obří sportovní akci. Nedemokratické státy využívají události, které přilákají davy, jako nástroj propagace, jako cenný zdroj příjmů i k vylepšení vlastního obrazu a k získání větší prestiže.
Po vzniku Charty 77 následovala ze strany komunistického režimu odvetná kampaň. Propaganda, která se denně odehrávala především na stránkách Rudého práva, ještě nabrala na agresivitě a intenzitě. Hromadná podpisová akce Anticharty v Národním divadle zdaleka nebyla jediným obludným nápadem komunistů v roce 1977, ale stala se nejznámějším. Desítky oblíbených umělců nahnaných do pasti, bez odvahy se vzepřít. Lze je za to soudit?
V okolí Jáchymova vybudoval komunistický režim pracovní tábory, do kterých posílal především politické vězně. Nejen že se tak komunisté zbavili svých nepřátel, ale získali i levnou otrockou pracovní sílu. Vězni pracovali v těžkých podmínkách v tamních uranových dolech, izolováni na území o rozloze 90 hektarů obehnaném ostnatým drátem. Tábory prošly tisíce vězňů, mezi nimi i některé významné osobnosti.
Kontrolování tištěného obsahu ať už knih nebo periodik patří neodmyslitelně k dějinám lidstva. V dobách rakouské monarchie se cenzurovalo na základě soudního rozhodnutí a teprve po vydání knihy. Rozhodnutí o zákazech byla navíc zveřejňována a čtenář i díky bílým místům v tisku snadno poznal, že něco chybí. To je významný rozdíl v porovnání s cenzurou v dobách socialismu, kdy se režim veškeré zásahy snažil utajit. Jak vypadal boj nakladatele s cenzurou, si můžeme ukázat na příkladu novináře Františka Šimáčka, který vystupoval také pod pseudonymem Vojtěch Bělák.
Jan Litomiský se aktivně podílel na činnosti disentu: pořádal semináře, podepsal Chartu 77 a stal se jejím mluvčím pro rok 1987, angažoval se ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Byl proto pochopitelně v hledáčku Státní bezpečnosti a nakonec skončil i ve vězení. To ho však neodradilo, ačkoliv právě členové VONS svou činností velmi dráždili komunistický režim, sledovali totiž dodržování práv a zveřejňovali případy politicky pronásledovaných osob.
12 234
674
3 948
1 113
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
